Rubrika: MOJE VZPOMÍNKY

Tak jsem se o roce 1994 „vykecala“ hlavně jako o roce dovolených, ale tento rok byla pro nás všechny jedna MOC důležitá událost. V dubnu se nám totiž narodilo další vnoučátko, tentokrát se narodil synovi do páru také syn. To bylo radosti! No a dělá nám ty radosti pořád. Strašně ráda vzpomínám, jak „mudroval“, když […]

Tak se už psal rok 1993. A co bych to byla za Moravačku, kdybych se nevracela ráda na svou rodnou Moravu, kde jsem měla v té době ještě skoro celou rodinu. Bráška měl domek nedaleko Pohořelic, jé, ten kdyby taky mohl povídat, co jsme tam zažili a vypili, ale co, aspoň máme krásné vzpomínky. Tak […]

A už zase pokračuji ve vzpomínání. Byl tedy rok 1989. Tento rok jsme také s manželem dostali přidělené lázně, tentokrát jsme zavítali k našim sousedům do Trenčianských Teplic. Moc se mi toto lázeňské město líbilo, je položené v takovém údolí, kolem lesy a hory, lázně parádní, lidé na nás byli hodní, takže spokojenost. No, děly […]

MOJE ZAMĚSTNÁNÍ Ještě jsem vlastně ani pořádně nenapsala, co jsem dělala, jaká byla moje práce. Pracovala jsem od r. 1963 jako samostatná referentka zvláštního oddělení. A co to vlastně bylo za oddělení? Na dřívější dobu bylo skoro všechno utajované, přes nás šla všechna povolení do závodu, v závodě, všechny tajné a přísně tajné spisy, náš […]

A byl rok 1987. V tomto roce jsme zase jeli do lázní, tentokrát do Třeboně, lázeňský dům Aurora. Byl to opravdu luxus, dnes už je to skoro normální, ale tenkrát! Nová, parádní budova, všechny procedury pod jednou střechou, vše jsme mohli odchodit v pantoflích, byli jsme moc spokojeni. Lázně nás vždy na nějaký čas „opravili“ […]

Takže v roce 1983 jsme začali jezdit do lázní, v roce 1984 se vrátil syn z vojny, pohoda, no a v roce 1985 maturovala dcera. No a protože už chtěla jít od 3. třídy dělat „paní učitelku“, tak se samozřejmě hlásila na Pedagogickou fakultu. Nejvíce ji bavily jazyky, ale tenkrát moc možností nebylo, ruština byla […]

Tak zase pokračuji, ale teď už to budou ty pozdější vzpomínky, ta třetí a poslední kapitola mého života. Tak tedy, jak jsem napsala posledně, jsme se brali 17. října 1981. Je to opravdu hrůza, jak ten čas letí. Příští rok už budeme s manželem 30 let spolu a to on vlastně nikdy nečekal, protože pořád […]

Tak jsem zase zůstala sama. Jak odešel, napsala jsem ihned bráškovi na Moravu a mé bývalé sousedce, která se odstěhovala do Prahy, co se všechno stalo, že bych je moc ráda viděla (každého zvlášť), ale že je nemohu ani pozvat na kávu, protože mi zase nezůstala ani koruna. Ještě mi nechal tisíc korun dluh, který […]

Ještě musím vzpomenout na to, že k autu jsme si pořídili i garáž, koupili jsme ji nedostavěnou a manžel s tchánem ji dostavěli. Později za tou garáží přibyla i malá zahrádka. Pamatuji se, co to bylo práce, zakládat zahrádku na ničem, navézt tam hlínu a postavit plot, později i malou dřevěnou boudičku na uvaření kafíčka […]

My s mužem jsme dostali od jeho rodičů chatu, kterou jsme prodali, vzali půjčku (už jsem si zase půjčila – po kolikáté už) a koupili auto. No, auto, Trabanta, ale tenkrát jsme byli moc rádi a 35 tis. Kč za nový vůz byla pro nás kupa peněz. Jezdili jsme na výlety, na dovolenou, k mým […]