Dnes jsem byla objednaná k holiči a na pedikúru. Na kosmetice jsem byla je to týdn a dnes ty dvě akce měla bych zase na chvíli splněno. Ale bohužel, dnešní akce nevyšla. Ráno jsem volala mé holičce, že se nemohu zúčastnit, protože jsem trpěla, jak dlouho ne.
L ráno v 4.30 hod mne vzbudilo čůrání. Vstala jsem sice, ale moc mi to nešlo chodit. Co krok, to heknutí bolestí. To bylo opravdu hrozné, nemohla jsem skoro chodit, jaké jsem měla bolesti Proto jsem hned volala mé holičce, abych se omluvila a následně i pedikérce, která je také hned vedle. Mrzelo mě to, ale fakt to nešlo. Ale co teď? V pondělí jsem byla na neurologii na obstřiku a mělo to být v pořádku, Ale nebylo a bolesti byly kruté, jaké jsem dlouho nepamatovala, dokonce jsem měla půl roku od bolestí klid. Volala jsem tedy na pohotovost, zda mi mohou pomoci. Když mne na dispečinku vyzpovídali, tak mi slíbili, že mi pošlou pomoc, bude-li volné auto. Sanitka tam byl opravdu za chvilinku, dokonce mne pomohli sbalit do nemocnice a přišli i se sedačkou, protože byli informováni o tom, že těch našich 63 schodů dolů nedám ani náhodou. Ještě měsíc musíme vydržet v tom našem bytě, od 1. 6. už máme bydle o čtyři vchody dál a ve zvýšeném přízemí. No, nedá se nic dělat. Sanitáři mne sbalili do nemocnice a snesli dolů- Balil mne manžel, což bylo hned poznat. Já byla z těch bolestí tak zblbnutá, že jsem až dole zjistila, že nemám ani sako, jen krátký rukáv a na nohou domácí pantofle.
Doje li jsme v pořádku a bez otřesů, opravdu byli opatrní, za což jsem jim byla vděčná. Ale to s tou ohleduplností bylo ale všechno. Pan doktor se mne vyptával, jak to se mnou je, no a pak mi vysvětlil, proč mne nedala obstřik do páteře moje neuroložka. Nechápala, že u nás obvodní lékařka nechodí k nám na ošetření domů. Inu, v Praze je to asi jinak. Ležela jsem na lehátku na zádech a sestra mi řekla, abych si lehla na břicho, že mi pan doktor udělá obstřik, ale příště tam nemám takto jezdit. Ale já si to přece sama nevymyslela a chodit to fakt nešlo.
Pak se mne sestra ještě ptala, jestli pro mne přijede manžel. Nějak jí nedošlo, že manželovi je devadesát le a v tomto věku je už spíš normální, že mnoho lidí v tom věku už nemá řidičák. Sestra mi ani nepomohla s tím, abych se obrátila na břicho a řekla mi, že se musím snažit. Že mi bude příští týden 81 roků, to se j asi nezdálo moc. No, co se dá dělat. Vyšoupla mne na tom lůžku na chodbu a řekla, že nejde počítač, ač pojede, že mi tedy zavolá sanitku. Pak z ordinace odešli a já čekala. Došlo mi, že bych tam asi čekala hodně dlouho a proto jsem se rozhodla zavolat synovi, aby pro mne přijel. no, c se dalo dělar, oni ušetřili a zaplatit jsme si to museli sami.
V tom zdravotnictví je ale pěkný binec, neochota a my se tomu ještě divíme?
Bohužel, lepší už to asi taky nebude. Všechny vás zdraví vaše bolavá a smutná Ježurka
Libuško, velmi smutné čtení,tak se to vše dopracovalo, senior v pokročilém věku zřejmě musí vydržet vše. Na vlídnost se zapomíná,na zvýšení platů zdravotníkům rovněž a pak ty nespokojenosti vyjdou takto ven, bohužel. Přeji zlepšení zdravotního stavu, snad opich pomohl. Takové stavy,bez bolesti ani krok mám vždy, když se mě nahromadí voda v kolenům kloubu. Vytáhnutí vody a obstrik uleví,pokud chce lékař dát obstrik i do druhého kolínka,to už pojišťovna neuhradí,coby taky hradila,musí se šetřit a dát jinam.
Tak jsem pod komentářem jako Fuk 🥰
Milá Ježurko!
A pomohli Ti aspoň trochu? Já se domnívalaa že ta vstřícnost zmizela jen na Hané, ale asi je to napříč republikou. Budu držet palečky, aby to přestalo bolet.
Pod komentářem bylo psáno – čeká na schválení 👍tak uvidíme,zda projde😱
Libuško, doufám, že už je Ti líp a myslím na Tebe.
to je hrozné ten přístup :/ doufám, že ale obstřik pomohl a už je o něco lépe 🙂
Libu, tohle je fakt hrůza. Podobné „radosti“ zažívám při tzv. pravidelných kontrolách (není čas, není místo, teď je narváno – a radši se neptám, jestli Ukrajinci…). Při akutní bolesti to musí být horor. Dej vědět, jestli se mám ještě vysoptit těch 63 schodů, že by ses vypovídala. Jasně že to pro Tebe udělám.
Drž se, děvče.
Libuško,mám pocit,že neochota zdravotníků roste úměrně s naším věkem.Ani se mi to nechce popisovat.Zítra se pokusím objednat léky,které už nutně potřebuji…
Přeji nádherný den bez bolesti k zítřejším narozeninám,Libuško ☺ ☺ ☺
Neříkám, že by u nás bylo všude jinak, ale snad alespoň s naší obvodní lékařkou mám dobrý vztah. Stejně mám pocit, že se stoupajícím věkem jsme opravdu všude na obtíž. Heslo : Lepší už to nebude.
Přála bych ti do dalších let lepší zdraví , co nejméně bolestí . A dobré lidi okolo. Aspoň, že Alka je ti nablízku a může za tebou přijet. ♥
Napsala jsem komentář s přáním zdraví lepšího i do dalších let. Hezkou oslavu narozenin s rodinou a přáteli.♥
Libuško,moc ,moc zdraví přeji k Tvým narozeninám, štěstí a pohodu 🍀
Můj komentář k danému tématu se nezveřejnil,prý čeká na schválení,tak zřejmě ohledně mé kritiky na personál a situaci kolem.
Zdravím tě a čtu starý článek, jako by to bylo včera. Snad (určitě ti to přeju) je ti snesitelně a návštěva Alky pomohla. Až komentář o narozeninách mě usměrnil, že už je to o mnoho dnů dřív než čtu článek. Přeji ti dobré dny. Jestli ty nechystáš byt na opuštění a nepřemohla jsi to. Držím palce i dál ☺
To mě moc mrzí, ale není fér házet vsechny zdravotníky do jednoho pytle.
Máte pravdu Chudobko, není fér si na zdravotníky povšechně stěžovat stále, ostatně pomoc jejich vyhledává pořád a přesto spokojenost není.
No a kdyby sis Ježurko chtěla přečíst, že vrabčák je „ten pravej ořechovej“, tak:
https://krehotova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=781750