Pokračování …..
Čtvrtek 12. 5. Včera později večer jsme měli zase na pokoji dva přírůstky, tak je nás tam opět pět. Byly to ženy, kterým bylo špatně, nemohly dýchat, tak snad jen na pozorování. Jedna paní je také z Litvínova a ta druhá z Loun, tam bylo plno, tak ji vzali do Mostu. Cikánka je ze Žatce, ale tam nechtěla. Je to zvláštní žena, je vidět, že je trochu jiná, ale není zlá, jen na můj vkus až moc hlučná a svérázná. Odmítá vše, co se jí nelíbí.
Já jsem ráno snídani sice dostala, ale pak mi dali místo oběda aspoň klystýr. Tam, na pokoji, na posteli, žádné štráchy s tím nedělali.
Odpoledne asi ve dvě hodiny mi přinesli zase litr vody na pití, kontrastní látku, protože jsem byla objednána na pátou odpolední na CT břicha. Musela jsem to celé vypít. Myslím, že by se žábám v tom mém břiše tento týden moc líbilo.
Sestřička mne tedy vezla na určenou hodinu na CT, tam ale vznikl problém. Chvíli se sestry dohadovaly, kdo má jaké papíry u sebe a já musela nejen čekat, ale jednou jsem se i musela vrátit se sestřičkou na oddělení. Byla to praktikantka a chudinka nevěděla, oč tu běží, tak mne požádala o pomoc. Nakonec mne vzali, ale bylo to přece jen poněkud později a mně začalo bolet břicho. Ještě v kabince jsem si odběhla na WC a pak při návratu na oddělení jsem už směr od výtahu brala útokem na záchod. Doběhla jsem tak tak a bylo to dost strašné. Když jsem to pak další den řekla mé ošetřující lékařce, tak se smála. Z toho jsem pochopila, že jsem nebyla první ani poslední a odteď si budu dávat pozor na pití kontrastní látky.
Pátek 13. 5. Už od rána slyším všude kolem – POZOR, je pátek třináctého! No a co? Já na to moc nevěřím, protože mi doktorka slíbila, že půjdu dnes domů. Moje vyšetření ale nemá zdaleka konec. Pokračovat mám doma a výsledky z histologie mi prý paní doktorka zavolá domů. Doma budu muset absolvovat ještě vyšetření na gynekologii a urologii a jít ke své praktické lékařce. Také mne paní doktorka objednala na vyšetření do Prahy na Homolku na začátek června. Už abych to měla všechno za sebou a hlavně, aby to bylo v pořádku! No, uvidíme. Markry, které mi v nemocnici dělali, prý jsou dobré, ale přece jen, stát se může cokoliv.
Moje milá ošetřující lékařka mi řekla, že si mohu objednat syna na odvoz na jednu hodinu po obědě, že se pokusí to splnit, protože syn měl potom další domluvenou akci. Byla dobrá. Bylo 13,03 hod. a přinesla mi sestřička papíry. S paní doktorkou jsem se rozloučila a poděkovala jí, ale ona mi řekla, že se budeme muset určitě ještě později setkat.
Tak mi držte palečky.
Dalším pokračováním bude trošku povídání o tom, jak to na našem pokoji fungovalo a jak jsme si, my ženy, rozuměly.