Můj týden v nemocnici – 3. část
Úterý 10. 5. Ráno samozřejmě opět hladovka jako celý včerejší den, teď už jsem jen čekala, protože vyšetření kolonoskopie bylo na jejich zavolání. Aby mi to utíkalo, tak mi ještě ráno brali krev ze žíly, kterou musela sestra zase hledat, a musela jsem opět dávat moč. Ale na vizitu přišla už „naše“ milá mladá doktorka, která byla opravdu příjemná a starala se. Byla také důkladná a nic neponechala náhodě.
Ještě v jednu hodinu po obědě jsem si psala tento deníček, abych si postěžovala, že už jsem nervózní a hladová a snad na mne nezapomněli, když vtom pro mne přišla sestra, že jedeme. Nasedla jsem na vozík a jela. Ještě jsem na cestu dostala náladovku do ruky. Sestra Mirka S. mladá a moc příjemná si se mnou povídala, určitě mne chtěla přivést na jiné myšlenky. Stačily jsme si chvilku popovídat – byla opravdu takové sluníčko, které mne na to vyšetření přivezlo.
Na sále jsem ještě dostala do žíly nějakou uspávačku, po které jsem byla okamžitě v limbu. Ne, že bych vůbec nic necítila, ale šlo to. Když na mne sestřička na sále volala, abych se vzbudila byly už dvě hodiny odpoledne.
Ještě na pokoji jsem byla jako přiopilá, motala jsem se, ale byla jsem vzhůru a už mi zvonil mobil a vzápětí přišel manžel. Ještě večer kolem šesté, když jsem si psala tyto zápisky, tak se mi točila hlava. Bohužel, protože mi na vyšetření odebíral pan doktor vzorky z polypu, nesměla jsem ještě ten den nic jíst. Tedy už druhý den, ale hlad jsem už asi překonala a mohla jsem pít jen čaj. Bohužel, ten nemocniční jsem odmítla, protože mi po něm pálila žáha. Tak to sluníčko – sestřička Mirka, které mne vezla na to vyšetření mi šla vařit sama čaj ovocný a než odešla domů, tak jsem od ní měla tři hrnky. Opravdu jsem byla ráda, že to mám za sebou a teď už budu jen čekat na ortel, jak to dopadlo a kdy mi dají něco k jídlu.
Tento den odešla domů moje sousedka vedle z postele, se kterou se mi opravdu moc dobře povídalo, zjistily jsme, že bydlí nedaleko a předaly jsme si telefonní čísla. Když jsem odjížděla na to vyšetření, měla chudinka v očích slzy.
Po obědě nám také přivezli další pacientku. Byla to paní, která venku zkolabovala a je tady jen na jeden den na pozorování.
Středa 11. 5. Ráno jsem měla opravdu už hlad, tak jsem čekala, jaký bude verdikt, jestli už dostanu něco k jídlu. Opět mi přišla sestra odebrat krev.
Snídani jsem tentokrát dostala, snědla jsem opravdu jen jeden něco jako šáteček, ale stejně mi po snídani nebylo moc dobře, slyšela jsem, jak mi bouchá srdíčko, bylo mi ouvej od žaludku a měla jsem bolest pod levou lopatkou.
Paní doktorce, která opět přišla na vizitu jsem se svěřila, ta mne vyšetřila, poslechla, změřila tlak a nechala mi natočit i EKG. Dostala jsem tedy opět injekci na bolest páteře. Pak mi sdělila, že zatím neví, jaký druh polypu mi našli, že to poslali na histologii, ach jo, to čekání bude strašné.
Stejně budu muset ještě doma po prošetření absolvovat další vyšetření u jiného lékaře. Ještě mne tento den vezli na RTG plic. Tam snad chodí téměř všichni pacienti, zřejmě pro jistotu.
Před polednem byl další přírůstek. Přišla (pěšky) nějaká Ruska, která tady byla pouze na turistické vízum, a všichni měli problém se s ní domluvit. Nastoupil tedy ten jeden ukrajinský lékař, který to překládal pro sestru. Byly tam asi nějaké problémy s pojištěním, platit asi nemohla, tak než mi odešla návštěva, se kterou jsem byla v jídelně, tak byla zase pryč. Pobyla tam asi čtyři hodiny, ale aspoň se vyspala.
Zato tady byla naproti mně jedna cikánka, kterou doprovodili tři členové rodiny a ještě odpoledne pak přišla její dcera s vnukem. Klidně si sedli na vedlejší ustlanou postel, všichni si tam rozložili hranolky a hamburgery a všichni svačili včetně jejich mámy. Dcera si tam klidně vyřizovala telefonicky nějakou službu a stále jí nebo její mámě zvonil mobil. A je po klidu.
Zůstaly jsme tady tedy tři. Paní vedle mne, já a ta cikánka. Paní, co přišla včera, že zkolabovala, tak už šla domů a zítra mám už zase jenom snídani. Jdu na další vyšetření