Už jsem zde několikrát psala o tom, že mám maminku, které bude v květnu 95 let. Proto má už pochopitelné zdravotní potíže a v poslední době se cítí hodně slabá a špatně jí funguje zažívání. Nemá chuť k jídlu, někdy jí ani ta troška, co sní, nezůstane dlouho v žaludku, horem, spodem, proto je taky na tom nic moc.
Dnes byla objednaná na kontrolu na internu. Vozí ji tam sanitka hned ráno, protože musí na krev a pak čeká na výsledky a jde k pí doktorce. Vždycky z toho má hrůzu, už je opravdu nejraději doma, vše ji zmáhá.
Proto jsme byly domluvené, že jí místo dopoledního volání zavolám až po obědě, protože jsme nevěděly, kdy se vrátí. Častokrát tam čekává dlouho na odvoz zpět.
Bylo takhle cca půl jedné po poledni, já si říkám, že to za chvilku zkusím mamince zavolat a vtom mne volá švagrová na Skype. Polekala jsem se, protože si moc nevoláme, tak se rovnou ptám, co se děje.
Švagrová mi vypráví, jak za ní do obchodu přišla sestra ze zdravotního střediska, jestli by neodvezla maminku domů, že jí není dobře a sanitku nemají. Švagrová tedy na nic nečekala, zavřela jejich klenotnictví a šla odvézt maminku domů. Cestou jí ještě vyzvedla léky a potvrdila, že mamince opravdu nebylo dobře, motala se a byla nějak mimo. Zavedla ji tedy do jejího pokoje, posadila do křesla, dala před ní mobil, kdyby něco, aby mohla volat a musela jet zpátky do obchodu. Je to přece jenom jejich živobytí.
Když mi volala tak proto, že prý už dvě hodiny volá mamince a telefon není aktivní. Je pravda, že tam k nim je opravdu hodně špatný signál, ale co je moc je příliš. Tak chtěla, abych to zkoušela i já a že si pak zavoláme, pokud budeme některá úspěšná. Já byla hned na odpis, volala jsem a volala a nic. Tak jsem ještě zavolala mé sestře a zkoušely jsme to neúspěšně všechny tři.
Pak už jsem nevydržela, zavolala přes Skype znovu švagrovou, že to už není možné, jestli by tam znovu nezajela. Říkala, že tedy znovu zavře obchod a zajede se podívat, co se děje.
Já ještě jednou zkusila volat a co to? Mobil zvonil. Bože, to byla úleva. Když to maminka zvedla tak jí říkám: „tedy, maminko, tys nám dala, my ti voláme všechny tři už jak dlouho“, ale hned jsem jí řekla, že jí zavolám za chvíli. Musela jsem totiž znovu volat švagrovou, aby nejezdila, že už je to v pořádku.
Proč jsme se nemohly dovolat? Maminka měla vypnutý mobil, protože prý u doktora to musí vypínat, švagrové prý řekla, aby to otevřela, ale nevím, asi si nerozuměly a my se pak nemohly dovolat a maminka zase čekala, až jí zavolají dcery. Tak ji napadlo zkusit, jestli je mobil zapnutý a dobře to dopadlo.
My ale všechny tři už měly před očima černé scénáře a hlavně nás naštvalo to, že sestra běžela pro švagrovou, aby odvezla maminku domů, že jí není vůbec dobře, místo aby se o ní postarali sami a nebo ji odvezli do nemocnice. Inu, už je stará, tak to asi už nemá cenu? Měly jsme na takový postup v našem zdravotnictví vztek, a kdyby se něco stalo mamince, asi bychom jim něco nepěkného řekly, ale stejně by už to asi bylo nanic.
Tak to byly dnes tedy nervy, pro nás všechny tři. Maminka prý už na žádnou kontrolu na internu nepůjde. Stejně jí už nepomohou. „No, to víte, musíte pomalu“, to byla cenná rada doktorky.
PS: Pro nezasvěcené jen dodávám, že maminka bydlí u bratra v domě, kde má svůj byt, je to vesnice 5 km od Kralovic, švagrová má v Kralovicích obchod a je tam i interna, bratr má obchod v Rokycanech, já bydlím v Litvínově a sestra v Brně. To jen aby bylo jasno, že mohla jen švagrová.