Moje babička se narodila ještě v 19. století a zemřela v roce 1948, když jí bylo pouhých 60 let. Neměla lehký život s mým dědou, který se rád napil. Tak prý babička porodila během deseti let osm děti. A těch potratů, co měla a všechny jen od „báby“.
Z těch osmi dětí jí dva chlapci zemřeli brzy po narození. Když se narodil ten první, dali mu jméno Josef. Umřel hodně brzy a ihned jako další se narodil druhý chlapec a děda chtěl zase Pepíčka, tak to jméno dali znovu. Chlapec ale také v pár měsících zemřel. Pak se narodil další kluk, a jak myslíte, že ho děda pojmenoval. Ano, také Josef.
Ten přežil, dokonce si na strýce pamatuji, oženil se, měl dvě děti, a když mi bylo asi pět let, zemřel. Jel na kole a srazilo ho auto. Zůstala po něm vdova a dvě malé děti. Dodnes ho vidím ležet v kostele v rakvi, jak byl celý potlučený. Pak už jsem se nikdy na mrtvolu nešla podívat.
Maminka říkala, že za to mohlo to jméno. Nemá prý se dávat po mrtvém. Nakonec zůstaly jen tři sestry a jeden bratr. Strýc ale odešel jako první, i když se jmenoval jinak, ale měl syna Pepu. Bratranec se dožil 57 let a taky zemřel. Byl to Josef a příjmení měl stejné jako ti tři Josefové před ním. Já jen doufám, že už toto jméno s tím osudným příjmením nikdo nedá.
Je to předsudek nebo náhoda? Já nevím, ale já bych se bála a hodně.