Já se pořád ještě stravuji dietně, včera mi to doporučila i moje praktická lékařka, výsledky odběrů budou až zítra odpoledne, celé dopoledne u nás pršelo, odpoledne přestalo, tak jsme se s manželem vydali do města něco málo nakoupit a nakonec to dopadlo ještě líp.
Potřebovala jsem něco málo koupit ve švadlence a domácích potřebách a také jsem slíbila mé osobní poradkyni v nákupu bot, že se stavíme, že potřebujeme oba dva, tak jsme tam také zašli.
Manžel si poměrně brzy vybral, paní prodavačka mu tam bot nanosila ale fůru, všechny říkala pořádně vyzkoušet, projít se v nich a jak něco nesedí, tak je zahoďte. To mne rozesmálo, měla tam pak po nás pěkný binec. Manžel si pak jedny boty vybral, seděly mu i po menší procházce po obchodě, pak jsem přišla na řadu já.
Chudák paní prodavačka! Pěkně jsem ji uhonila, ale ona je opravdu tak ochotná, nanosila mi tam postupně tak cca min. 10 párů bot a nakonec jsem si koupila úplně jiné, než pro které jsem původně šla. To je u mne normální.
Tyto byly v akci, hned jsem je zavrhla, že na podpatku se přerazím, ale paní, která je v mém věku říkala jen ať si je zkusím, projdu se a uvidíme. Jasný. Nakonec jsem si odnesla jen ty jediné a byly opravdu za hubičku. A dobře se mi v nich šlapalo.
Když už jsme končily se zkoušením bot, slyším, že tam přišla paní, která se prodavaček ptala, jestli nechtějí houby. Říkaly, že dnes ne, tak odcházela s tím, že to nabídne jinde, že ten její jí denně nosí košík hub, že má mrazák plný a už je nemůže ani vidět. Nakonec se domluvily na sobotu. Já jsem se tak opatrně zeptala, jestli tu paní znají, že bych houby ráda. Tak jí hned zavolaly zpět, paní říkala, že je za pět minut s nimi zpátky, že bydlí naproti, že mi ten košík prodá za 130 Kč, ale potřebuje ho hned vrátit.
Vysvětlila jsem, že už se tam dnes nedostanu, tak mi ještě doma našla krabici, do které jsem si je venku přendala, paní prodavačka mi nabídla ještě igelitku, abych to měla v čem odnést a toto je výsledek.
Manžel, který nevěří nikomu, ani mně natož nějaké cizí ženské, hned prohlásil, jestli chci, ať si je vezmu, ale on prý je jíst nebude. Já, která jsem na houbách nebyla už taky pár let zkusím věřit, protože ty houby mi pořád ještě přijdou jedlé. Doufám, že si to myslíte také.
A mám hned co dělat, ne? Sušit a zamrazit. Co vy na to?