Hned na úvod se přiznám, že když zase někdo dopoledne zazvonil, tak jsem myslela, že je to omyl. Stále si ještě dost často pletou nejen pošťačky, ale i cizí, kteří neví a zvoní na sousedy, ne na nás. Ježci jako Ježci, si asi řeknou, nebo zkrátka přehlédnou, že jsme v jednom domě na jednom patře dvě úplně cizí partaje, ale stejného jména. Většinou to tak je, protože k nám málokdo zvoní bez toho, aniž bychom ho očekávali.
Tedy zvonění a 2 x, to bývá většinou dole. Ještě než stačím otevřít okno, tak zezdola na mne mává pošta – balíková. Zpravidla chodí dolů manžel, ale dnes byl tak indisponován, že na tom byl hůře než já s těmi jeho koleny, tak jsem šla dolů. No, chvilku mi to trvá než slezu z těch výšin a rychle mi to také nejde, ale paní pošťačka se přesto usmívala, asi si mne pamatuje či co.
Tak jsem se vrhla na balíček, co mi to přišlo, když jsem si nic neobjednala? A že bych něco vyhrála? To už tady taky dlouho nebylo.
Tak balíček doma rozbalím a koukám :
Správně. Napřed jsem nevěděla, jestli je to návod, ale ne. Došla mi tato knížka, ale přiznávám se bez mučení, že se stydím. Poslali mi ji za to, že jsem vlastně už pár měsíců na web doma.cz nic nenapsala. To jsem ostuda, co? Ale nějak to rychle všechno letí, to se nechci vymlouvat, ale také mne dříve občas paní redaktorka upozornila, že bych už měla nějaký článeček napsat, tentokrát nic. Už už jsem si říkala, že asi tento web končí a než jsem si to stačila zjistit, přišla tato knížka, která vypadá zajímavě a já si připadám dost mizerně. Slibuji, že se polepším a chci i touto cestou poděkovat, že myslí i na lajdáky. Už budu pilná, opravdu.
Ale také se chci pochlubit, že jsem dostala kytičku. Malou, ale krásnou. Od manžela. Také moc děkuji.