Včera jsem právě psala článek na blog, když mi volal syn. Jestli jsme doma a jestli mohou přijet na návštěvu, protože o víkendu zase jedou hrát bowling. Samozřejmě jsem byla ráda, ale upozornila jsem je, že bohužel nemám nic ke kávě, peču obvykle až v sobotu. Prý to není problém. Tak jsem rychle rychle chtěla článek dokončit a dnes, když jsem si ho přečetla, tak jsem viděla, jak moc jsem pospíchala, že jsem to šoupla na blog i s těmi překlepy. Ale snad mi to vy, kteří jste to četli včera, odpustíte. Dnes už bylo vše opraveno.
Přijeli tedy všechny 4 moje zlatíčka a vnučka kráčela jako první a nesla v ruce krabičku. Hádáte správně – přivezli si pár kousků koláče, který jim pekla druhá babička, když já neměla nic. Ale je vidět, že když se chce, tak opravdu nic není problém.
Syn šel jako poslední a nesl igelitovou tašku, kterou mi podával mezi dveřmi se slovy a s úsměvem: „Prý jste měli málo jablek?“ Správně, četl na blogu můj článek, ale měli doma ještě natrhaná jablka, která přece nevyhodí, ne?
Manžel sice nadšený nebyl, ale nebylo jich mnoho, tak jsme ráno na chvíli zasedli abychom je zpracovali a já upekla manželovi jeho oblíbený štrúdl.
Já dělávám nejraději takový dietní štrúdl, těsto je bez cukru a bez vajec, není složité, ani náročné na čas ani finance. Určitě ho také znáte.
40 dkg hladké mouky, 20 dkg tuku (dávám Heru), 1/2 prášku do pečiva a 1 bílý jogurt.
Těsto jsem dala na chvíli odpočinout do lednice a pak udělala tuto dobrůtku :
Krásný víkend!