…a jsem zase o rok starší. Já nevím, proč se všichni tak těší, až budou v důchodu, když to potom tak rychle utíká a každý rok je znát.
Já si ale nechci stěžovat a nestěžuji si. Naopak. Včerejšek jsem si moc užila. Nejen kvůli těm mým narozeninám, ale díky tomu, že mi nešel 5 dní internet, tak jsem si pak připadala jako „celebrita“. Spoustu krásných slov, radosti, že ještě žiji, milé přivítání zpět na blogu.
Otavínka má u mne pochvalu, protože mi poradila náramně dobře. Abych prý si zašla v tento den na oběd a i když vařím ráda, tak se nechala obsloužit. No, řeknu vám, to byl nápad! Ano, šli jsme včera s manželem na oběd. Sami dva. Pochutnali jsme si, jídlo bylo opravdu dobré a ještě jsme si v cukrárně koupili domů k odpolední kávě zákusek. Tak. Když už, tak už. Péci budu až v pondělí, protože v úterý by měli všichni přijít.
A těch blahopřání jedné takové normální (snad) obyčejné ženské co přišlo! Nejednou se mi slza v oku zaleskla, nejen nad těmi krásnými obrázky, z nichž některé vám musím ukázat. Ano, jsou to obrázky ježečků. Takové krásné, tak se chci podělit.
To je nadělení od Ivetky.
Tenhle krasavec přišel s prvním přáním od Otavínky
a tihle „kluci“ v druhém balíčku. Tam jich ještě mám….
Ježek ušatý přišel od Margaritky – Hanky a
od Milánka.
Jeden takový krásný šikula mi dokonce přišel poštou – je jako živý – koukejte!
Ještě jednou Haničce moc děkuji. Já se jen divím, že zase je to originál, ještě takového ve sbírce nemám. Jak je to možné?
Přišlo mi spousta i krásných slovních přání a co mne zaujalo, tak je v dnešní době forma přáníčka. Dřív se poslal pohled, nebo se přálo osobně, maximálně telefonicky.
A dnes? Schválně jsem si to napsala:
Tedy pohlednice jsem dostala, telefonické přání také a rovněž osobní, to je normální.
Toto není pohled, to je kytička od mého mužíčka.
Dále ještě přišlo přání SMS, přání emailem, přání na FB, přání pomocí ICQ, přání na blogu i v návštěvní knize. To je dnes forem, co? Zajímavé.
Nechci zde uvádět všechna ta krásná slova a verše, ale jedno krásné a krátké, které jsem ještě neznala, to sem napíši, třeba se vám někomu bude někdy také hodit :
ŠTĚSTÍ V ŽIVOTĚ,
ŽIVOT VE ZDRAVÍ,
ZDRAVÍ V POŘÁDKU,
POŘÁDEK V HLAVĚ
A HLAVU V OBLACÍCH.
Krásné a výstižné, ne? To mi napsala dcera. No, stejně jsem byla včera celý den naměkko a vždy mne něco dorazilo.
Večer tedy ještě manžel. Už jsem psala, že neholdujeme pití alkoholu, ale občas ta sklenka snad nevadí. Koupili jsme si sedmičku červeného vína, já jsem udělala dva tácy jednohubek, opražila si mé oblíbené mandle a asi v půl sedmé večer jsme zasedli. Podotýkám, že manžel měl v sobě již 2 chleby se šunkou. Když jsem začala připravovat ty jednohubky, tak chodil zase „okukovat“ a ozobávat. Prý má děsný hlad. Dostal tedy ještě další krajíc chleba. Když jsme seděli u toho vína a těch jednohubek, tak jsem nestačila koukat, padalo to do něj jako Němci do krytu. To byl tedy fofr. Snědl v momentě cca ze dvou rohlíků jednohubky a tak jsem mu přidělala ještě 2 chleby. Pak měl teprve dost. No, normálně tolik najednou nesní, bojí se, aby ho nebolel žlučník, ale tentokrát byl nějaký, no, řeknu to slušně nedojedený. Pravda, toho vína jsme vypili asi tak polovinu a stačilo. Druhá polovina ze sedmičky je v lednici.
Tak to byla jen taková malá soukromá oslava a děti s vnoučaty přijdou v úterý. Dcera s dětmi i na oběd, tak to budou jinačí porce!
A závěrem chci ještě jednou poděkovat všem, kterým jsem stála zato, že mi popřáli. Byla jsem moc ráda a velmi si toho cením. Tedy jedno velké : DĚKUJI.