Ptám se na věčně diskutované téma posledních dní, což je jistě STÁVKA. Národ je rozdělen tak nějak asi napůl, někdo je pro, někdo proti. Také vím, že není zdaleka všechno v pořádku, ono to těžko asi bude ať tam bude Petr nebo Pavel, ale já opravdu na násilí a nátlak neslyším a proto se mi […]
STROJ ČASU? – JÁ NE
Takový „stroj času“, to by byl vynález. My si to můžeme představit jen jako sci-fi, ale kdo ví, třeba se to jednou také někomu povede. Vývoj jde stále kupředu a to, co běžně používáme dnes, aniž bychom se nad tím pozastavili, to by naši praprapředkové také nikdy neřekli. Ani nevím, jestli bych se chtěla prostřednictvím […]
LIKVIDÁTOR
Včera tady byla dcera s dětmi na návštěvě a jak si tak jako normálně povídáme u kafíčka a zákusku, tak děda rozesmál vnoučata tak, že měl palec nahoru. Vyprávěla jsem jim, jak jsme se ráno vydali na nákup. Nevěděli jsme jako vždy, co na sebe, tak jsme si vzali na krátký rukáv ještě vesty. Každý […]
DIPLOMEK
Dostala jsem diplom. No, pořadatel Milánek byl hodný, protože je věnoval všem účastníkům, sice jsem nebyla úplně poslední, ale skoro. Přiznávám se bez mučení, že moc kytiček neznám. Jen ty běžné, ze kterých se dělají kytice a nebo ty, které vidíme běžně kolem sebe. Ty nejznámější. Takže když to shrnu, tak to byla ode mne […]
BYROKRACIE VZKVÉTÁ DÁL
Dnes jako normálně jsme šli s manželem nakoupit a v obchodě s drůbežím masem, kam běžně chodíme a známe se už dlouho i s prodavačkou, jsme zaregistrovali, že má na hlavě něco jako čepeček. Tvar jako vojenská brigadýrka, barva červená s bílou. „Pořídila jste si novou čepičku“ říkala jsem paní prodavačce. „No, já musela, byla […]
OČEKÁVÁNÍ
Celý tento týden byl takové jedno velké očekávání něčeho. V úterý dělala vnučka státnice z velmi těžké japonštiny, to byl výborný začátek – státnice za jedna! Velká gratulace a také velká úleva pro všechny, že to má šťastně za sebou. Ve středu jsem měla volat mému ortopedovi, že mi řekne termín mého nástupu do nemocnice. […]
TAKÉ SE NERADA LOUČÍM
Omlouvám se Naděnce, ale po přečtení jejího článku se mi vybavilo tolik vzpomínek na loučení… Začnu hned tou první vzpomínkou. Byla jsem hoooodně mladá, rok a kousek vdaná, synovi byly 2 měsíce a já byla odhodlána do všeho jít s plným nasazením. Nedávno jsem o tom psala, že jsme se stěhovali z jižní Moravy až […]
OBÁLKOVÁ METODA
Včera jsem si připomněla moje začátky v tomhle domě. Jak jsem už mockrát psala, odstěhovali jsme se na druhý konec republiky tenkrát kvůli bytu. Z toho tedy logicky vyplývá, že tady s námi nebyly žádné babičky dětí, nebo-li naši rodiče, ani sourozenci nebo kamarádi. Nikdo, kdo by mohl pomoci v nouzi nejvyšší. Nemyslím tím ani […]
KDYŽ JSME BYLI MLADÍ…
Už jsem tady na blogu psala, že bych byla ráda, kdybychom se my, vrstevnice z našeho domu, sešly u příležitosti našeho letošního jubilea sešly na pokec, když se známe tak dlouho. Ale nevím, nevím. Včera mně avizovala jedna kámoška, kterou jsem oslovila jako třetí, že půjde ráda, ale o té další prý si není jistá. […]
A NEZAPRŠÍ A NEZAPRŠÍ …
Je to, bohužel, tak. Vidím to v televizi, slyším kde všude prší nebo pršelo a tady je tak dusno, že by se dal vzduch krájet. Úplně bez kyslíku. Nepršelo už aspoň 3 dny. Nejen, že se nehodí v tom vedru něco dělat, ale já jsem si ještě ráno stoupla k žehlícímu prknu a žehlila a […]