Nakoupit a venku vůbec jsem byla v pátek ráno. Jen jsme s manželem přišli s nákupem domů, začalo pršet a ještě k tomu foukal studený vítr.
Pršelo vlastně stále, ve dne, v noci a vítr cloumal stromy, že jsem se bála i doma. Celou sobotu a neděli jsem nikde nebyla, manžel vždy skočil jen vedle pro noviny. Ale lepší to nebylo ani včera, tak jen šel manžel sám koupit to nejnutnější, protože já na tom byla zdravotně přiměřeně k počasí. Moje páteř si začala také dělat co chtěla, dokonce jsem v noci na včerejšek musela vstát a vzít si prášek na bolest, nešlo to vydržet. Tak jsem včera ani nebyla schopná někam jít.
Dnes už jsem musela, bylo třeba nakoupit věci, které manžel sám nezvládne. Ráno nepršelo, ale opravdu jen chvíli. Vítr nefoukal, ale už zase fouká a zase prší.
Na moji psychiku toto hrozné počasí tak moc vliv nemá, ale když vidím tu hrůzu, kterou musí někteří lidé vydržet, mám plné oči slz a nestydím se za to.
Tak jsem si tak s manželem říkala, kam se schovají ptáci, když je tak hrozně, přece nemohou být venku ve větru a dešti? Co ptáci, ti asi ví, kam se schovat, ale co ti bezdomovci, kde chudáci spí? A pak vidím, co vlastně doslova spousta bezdomovců přibylo tím, jak přišli o své obydli? Někteří už po několikráte, to si ani nedovedu představit. Věřím, že se tím starším ani moc žít už nechce. Hrozné, ale ještě horší, když někdo přijde o život. Včera šla prý paní venčit pejska a spadl na ni strom!
Čím to je, že tak veliké povodně jsou v poslední době tak časté? Jen si něco takového nepamatuji nebo se tak skutečně dělo i dřív, za mého mládí? Zlobí se na nás ten nahoře, nebo se tak ošklivě chováme k přírodě, že nám to vrací?
Také je zajímavé, že všude neprší, někde na Moravě prý bylo v neděli docela krásně, svítilo sluníčko a po dešti ani památka. No a když jsem v neděli telefonicky mluvila s dcerou, tak tam u nich, cca 15 km od nás, nepršelo a u nás lilo jako o závod.
Příroda je mocná a někdy i krutá a nejde s ní bojovat. Držme si palce aby bylo líp!