Venku se stále čerti žení, už teď je mi líto všech těch, kteří tím deštěm trpí a všem je nám smutno po sluníčku. Proto jsem vzala naše první dovolenkové album a začala listovat.
Toto listování začíná až v roce 1992, ale to neznamená, že jsme předtím nikde nebyli, i v cizině, jen jsme tenkrát ještě neměli foťák. Dokonce ani tyto naše první fotky nejsou poříženy naším fotoaparátem, ale vypůjčeným od dcery a zetě. Ale na jako první a moc krásnou dovolenou budeme vzpomínát stále.
Už jsem zmínila, psal se rok 1992 a manžel měl odejít ke konci roku do důchodu. Nevím, jak jsme na to přišli, ale někde se nám zalíbil zájezd na Kanárské ostrovy. Kdepak bychom na to vzali peníze, ale tenkrát ještě existovaly odbory, které na dovolenou mohly přispět. Zvlášť, když měl zaměstnanec v tom roce nějaké jubileum. Manželovi se blížila šedesátka, já měla rok předtím padesát, tak manžel dostal uhrazeno 50 % z ceny a já 30 %, protože jsem rok předtím nic nedostala.
To už bylo lepší a šli jsme do toho. Nelitujeme vydaných peněz, nebylo jich vlastně až tak moc, a do smrti na tyto nádherné zážitky nezapomeneme.
Proto jsem při tom listování vybrala aspoň pár fotek, i když krásné jsou všechny. Měli jsme tenkrát dva filmy, jeden černobílý a druhý barevný. Nevím co se kde stalo, že na některých těch barevných fotkách je červený pruh, pamatuji si, že mi je tenkrát ve fotoslužbě dělali dokonce dvakrát, ale jinak to nešlo.
Zvu vás všechny tedy do teplých krajin roku 1992. Letěli jsme letadlem z Prahy na letiště do Las Palmas.
Zkouška fotoaparátu! Syn nás odvezl na letiště.
První probuzení na ostrově GRAN CANARIA. To byla paráda.
Moc se mi líbila tamější architektura, krásné bílé stavby zasazené do pohoří a nádherné sluníčko, které nám všem teď tolik chybí.
No, není to krása? Přímo pastva pro oči.
Tady je sice poznat, že to není moře, ale bazén, který byl u každého apartmánu. Zde si říkám – tak a bazén je jen můj. Opravdu jsem tam v ten čas byla sama.
Manžel se jen opaloval, on je úplný neplavec, já plavu jen když mi jde o život, nebo když mne chce někdo vyfotit.
Bylo tam krásné i jen posedět, tady je provedení v barvě.
Tohle byl náš balkon, krásný výhled. Měli jsme polopenzi, v lednici jídlo k snídani na celou dobu pobytu, ráno vždy dvě čerstvé housky a oběd nebo večeři v době od 15,00 do 22,00 hod.
Jediné, co se nám moc nelíbilo, byla delší cesta k moři. Tudy jsme chodili, je vidět, že cesta byla do kopce, samozřejmě při cestě zpět.
Líbily se nám také mohutné palmy. Těch tam bylo! Manžel je proti nim jako drobeček.
A tady už jsme na pláži. Místa dost, pojďte dál.
I v noci to tam žilo, jako ve dne. Dokonce když místní zaslechli češtinu, volali na nás AHOJ!
Fotka není moc jasná, ale tento sympatický mladík nám servíroval hlavní jídlo. Uměl pár frází česky, hodně se snažil a vařili nám tam i naše česká jídla. Super!
Měli jsme tam k dispozici autobus i s českou průvodkyní a jezdili jsme i na výlety.
Jeden výlet byl také přes ostrov – z jednoho konce na druhý. Nepamatuji si to už přesně, ale asi tak 53 km byla ta cesta dlouhá. Tady to bylo takové pusté.
Svůj k svému. Tak bych nazvala tuto fotku. Nevím, kdo je tam líp. Já nebo oslík?
Manžel má rád banány. Taky jsme byli navštívit jednu plantáž. Těch banánů tam bylo dost, ale nebyly ještě zralé.
Pohledem na moře a lodě, které tam také jsou se rozloučím.
Nakonec suvenýr, který jsme si přivezli. Když na něm utírám prach, vždycky si vzpomenu.
Pokud se vám dnešní vzponínání na Kanárské ostrovy líbilo, budu jen ráda. Hned je mi tepleji.