Každý den volám své mamince a dnes mi vyprávěla o jednom omylu. Už jsem zde psala, že téměř nevidí, tak je pro ni opravdu hodně zlé se někomu dovolat. Když si potřebuje zavolat svého praktického lékaře, zná jeho číslo zpaměti a ve svých třiadevadesáti letech ho ze sebe vysype snad i o půlnoci. Horší to pak je to po paměti vyťukávat do mobilu. Taky se už chudinka mockrát spletla nejen s jeho číslem, ale chtěla-li volat nutně někoho z nás nebo ze svého seznamu kontaktů.
Včera chtěla blahopřát jedné vzdálené příbuzné, asi si špatně spočítala číslice a omylem vytočila svého synovce, který bydli až v Ostravě.
Je to syn její nejstarší sestry, on je jen o rok mladší než já, tedy žádný mladík. Byl to tetin vymodlený jediný syn a také on měl se svou ženou jenom jedno dítě. Měli dceru, ale protože jeho manželka byla už v mládí dost nemocná, jejich dceru vychovávala teta, tedy její babička.
Tím pádem tedy mezi bratránkem, jeho ženou a jejich dcerou nebylo pevné pouto. Spíš naopak. Ta vždy tvrdila, že si svoje děti vychová sama. Svému slibu dostála a i když zůstala brzy s dětmi sama, vždy se o ně dokázala postarat.
Bratranec má paměť jako slon, jinak bych to neřekla, tak si pamatuje celou genealogii rodu, ale také to, co kdy kdo řekl podstatného nebo to, co ho zaujalo. Já jsem se s ním naposledy viděla naposledy před 11 lety, když slavila teta své devadesáté narozeniny. Tenkrát jsme jeli my čtyři – tedy bratr – ten nás vezl, maminka, sestra i já až k nim do Ostravy. Bratranec je už dlouho dost nemocný, i strašně špatně chodí a jeho manželka je na tom taky zle. Smutné stáří a nikdo z nás si nedovede představit, kdyby zůstal jen jeden z nich. Žádný by nebyl soběstačný.
Proto byl moc rád, že ho maminka zavolala, i když omylem. Než mu to stačila vysvětlit, spustil na ni lavinu informací a otázek, byl prý opravdu strašně rád, že ji slyší. Nakonec se mu maminka musela vnutit do hovoru a přiznat, že už nevydrží stát a že ho zavolala vlastně omylem. Večer zjistila, že jí zbylo jen dvacet korun kreditu, ale nelitovala. Určitě měl bratranec velkou radost, že ji slyšel, svoji jedinou tetičku a ona, i když neplánovaně, taky. Jen si ještě rychle musela nechat dobít kredit, protože dnes musí volat toho svého doktora, aby si objednala sanitku na převoz na vyšetření do nemocnice.
Jak málo někdy stačí seniorům, aby měli radost.