Ranní mlhy se brzy rozplynuly, sluníčko krásně svítilo a my se konečně zase setlaky. To bylo radosti!
Správně, dlužím vysvětlení, s kým jsem se to vlastně setkala, že? Tedy byla to moje blogová kamarádka Miluška, která bydlí ve vedlejším městě a už to bylo setkání určitě čtvrté, jestli to dobře počítám. Už jsme se domlouvaly před téměř 2 měsíci, ale vždy nám do toho něco vlezlo, jiné povinnosti nebo nemoc, ale tentokrát to vyšlo. Lepší počasí jsme si už přát nemohly.
Mně se dokonale podařilo neprokecnout se, že jsem připravila Milušce takové malé překvapení. Vím, že sbírá slony, má jich víc než stovku, tak jsem se zamyslela a od Martinky jsem si okopírovala návod a jednoduše jsem jí jednoho uháčkovala.
Tady jsem ho ihned po zhotovení vyfotila ze všech stran, snad je mu aspoň trochu podobný.
A takhle odpočíval skoro dva měsíce v koutě v sáčku, aby se na něj neprášilo.
A dnes se tedy dočkal. Jak sloník, tak i Miluška, která byla překvapená a snad se jí sloník líbil.
Tady se Miluška sice mračí, ale byla s ní opravdu legrace a obě jsme se dobře pobavily a já se zase smála tak, až mi bolel celý člověk.
Potom, co jsme strávily krásnou chvíli v kavárně u kafíčka a zákusku, jsme se vydaly obejít město, něco málo jsme si koupily a pak jsem Milušku vyprovodila na tramvaj (odtud je ta fotka) a já šla zase na autobus.
Bylo to krásné setkání a už jsme se domluvily, že se zase setkáme někdy po Vánocích.