Nedávno jsem tady ukazovala trasu procházky mé vnučky Lady, která nade vše miluje zvířátka, tedy v první řadě jsou to kočičky. Když jsou u nás všichni, tak se mazlí i s Peggy, tedy i pejsky má ráda, ale netušila jsem, že do okruhu svých miláčků už zahrnula i větší zvířátka.
Nevím, kde u nich v Jiřetíně našla koně, ale i ti prý se chtějí pomazlit.
A dál to bude už zase obdobné jako vždy. Všechny kočky po celém Jiřetíně cítí naši Ladu na dálku a už běží k ní.
Prý kamarád s menším kamarádem a jakou má evidentně radost!
Vidí ji ten mrňous u plotu a už běží!
Tuhle už jsme určitě viděli, jak se tlačí k plotu, aby byla blíž!
Tak dělej, už tady na tebe čekám!
a už čekáme obě dvě!
Ta malá je taky krásná, že?
Už se běžím pomazlít! Konečně!
Tak tohle se mi líbí, můžeš chodit častěji!
Dnes se bude Lada pro změnu asi mazlit i s námi, protože tam odpoledne jedeme na návštěvu, dnes má svátek Milada, tak jdeme popřát. Jak se to hezky střídá, že? Včera měl tatínek výročí úmrtí a dnes jdeme přát k jmeninám, ale tak už to na světě chodí. Jen doufám, že někde nezapadneme, dost u nás už dlouho padá sníh a padá a padá a do toho ještě fouká studený vítr. Tak aspoň víte, kdybych se zítra nepřihlásila, že jsme někde zapadaní jak ti Broučci.