Je teprve začátek února a už si říkám, že by to stačilo. Já byla před 3 týdny na operaci oka, já vím, že to není bůhví co, ale určitá omezení mám stále.
Krátce poté jsme měli s manželem oba horečky, kašel, rýmu, já brala antibiotika, manžel to zvládl bez nich, ale nikdy jsem na takové „nemoci“ netrpěla. Já vím, že ke stáří se vše horší, ale jednoho to ničí.
Dnes ráno mi manžel přišel ukázat, co má zase za problém on. Na prsu se mu udělala bulka. Je pravda, že už je to tak tři roky, dál jsem to nesledovala, nic nebolelo, nic se nedělo. Až dnes ráno. Bulka se dost zvětšila a zanítila. Řekla jsem mu, ať na nic nečeká a poslala ho k nám na chirurgii. Já šla mezitím ke kadeřnici, protože si sama ještě hlavu umývat nemohu kvůli tomu oku a když jsem se vrátila domů, tak manžel už byl doma. Doktor mu tu bulku hned odoperoval. Jedná se patrně o tukovou bulku. Byl prý v ordinaci víc jak půl hodiny. Taky prý tam bude mít pořádnou jizvu. Ránu si má ledovat a ve čtvrtek jde na kontrolu. Čert vem jizvu, hlavně, aby bylo vše v pořádku. Tento chirurg je známý tím, že nic na histologii neposílá, tak snad ví, co může. Nakonec nemusíme taky hned všechno vědět, no ne?
Já jen doufám, že nebudeme tímto tempem pokračovat dál, to už by bylo i na vola hodně, a že ten něco unese.
Všem přeji hodně zdraví a krásný den. Vaše Ježurka