Už se jistě všichni těšíme na jaro. Tedy aspoň my, co nám sníh a hory nic moc neříkají, že? Pár dnů svítilo sluníčko a vypadalo to krásně. Dokonce i hřálo, ale včera a dnes už sluníčko nic moc. Dnes vůbec ne, vítr, co fouká, je studený a tak si ještě budeme muset chvíli počkat. Já vím, ještě má jaro měsíc čas, ale co kdyby, že?
Tak jsem si už minulý týden chtěla koupit primulku, ale tam kde jsem je viděla, nebyly nic moc čerstvé. Tak jsme se dnes vypravili do našeho velkého zahradnictví. A co myslíte? Primulky měli krásné, ale celkem jich tam bylo už jen pět. No, ale protože je to přece jen trošku dál od našeho bydliště, už se mi tam znovu nechtělo, tak jsem si jednu koupila. Vypadá hezky a hlavně, připomíná mi sluníčko.
Už má čestné místo na stole.
Taky se probouzí moje orchidejky, některé už rozkvétají, jiné se chystají. Všechny měly aspoň poupátka. Ano, schválně píši, že měly, protože jsem se musela jedné omluvit. Chtěla jsem ji připevnit k tyčce a nějak špatně, protože jsem ji ulomila. Bylo mi to líto, tak jsem ten ulomený kousek s poupátky strčila do vody, nevím, jestli to bude co platné, myslím, že spíš ne. Ale konečně jsem zastřihla – zkrátila můj ibišek a ani ten jsem nevyhodila. Mám vše v jedné skleničce tak uvidím, jak to dopadne.
No a zbylé orchidejky jsem vyfotila, tedy jen jejich květy nebo poupata, ale ani jsem je nesundavala z okna, abych zase něco „nezvojtila“.
Tady ulomený kousek orchidejky spolu s ustřihnutým ibiškem.
Orchidejky, které mají poupátka, ta poslední už se rozvíjí
no a tady už jsou květy, ale ještě jich moc není rozvitých.
Určitě až jich rozkvete víc, bude to vypadat líp, ale už teď je chválím.
Všechny moc zdravím. Ježurka