Je čtvrtek, 13. 4., zítra začínají Velikonoce a já tady budu čtyři svátky stále ležet. Co nadělám. Hned po ránu jsem dostala další dvě infuze, poslední CRP prý se konečně snížilo na 174, takže se začíná blýskat na lepší časy. Moje problémy s vyprazdňováním a bolestmi žaludku jsou bohužel k problémům s antibiotiky, které mívám vždy. A tato jsou dost silná. Volají mi i blogerky a dělají mi radost, že mají zájem, jak na tom jsem.
Ještě jedno milé překvapení mne tento den čekalo. Přišla mi vzácná návštěva. Jedna moje známá – Evička Š., se kterou jsme se seznámily loni v květnu právě tady na interně. Ležely jsme vedle sebe a dost jsme si rozuměly. Byly jsme ve stálém zatím telefonním styku se slibem, že se brzy sejdeme. Bydlíme od sebe kousek. Zatím do toho bohužel vždy vstoupil nějaký zdravotní či jiný problém, ale nevzdáváme to.
Evička nepřišla s prázdnou. Přinesla mi krásnou kytičku, ovoce na zdravíčko a takový malý krásný dáreček. Kámen TYGŘÍ OKO, který prý pomáhá, abych byla zdravá. Celou dobu jsem ho držela v ruce a s Evičkou jsme si krásně popovídaly. Je milá a moc hodná a určitě už to své příští setkání nebudeme dlouho odkládat, ale ne tady, ale venku.
Krásná kytička
Krásné TYGŘÍ OKO
Jen odešla Evička, přišel manžel a syn se snachou další milý vnouček Luky.
Manžel mi přinesl poštu z domova. Milé překvapení. Janka z Kostelce mi poslala krásné přání k Velikonocům a hlavně zase dva krásné ježky do sbírky.
Originální přáníčko, které jsem bohužel nemohla oplatit
a
další ježek, který má číslo 265
a tento č. 266. Už jsou krasavci mezi svými a já Janičce moc děkuji.
Na Velký pátek mi jako bonus zase brali krev, přišly další infuze. Na vizitu přišla mladá moc sympatická doktorka, která mi vše řádně vysvětlila s tím, že jsme na dobré cestě a už bude jenom líp. Stále jsem si stěžovala na úporné bolesti kolene, které mne trápily hlavně v noci. Předepsala mi injekci na bolest a mně se ulevilo.
Co mi v nemocnici dost vadilo, byla nedochvilnost sestřiček v podávání antibiotik. Doma si pečlivě hlídáme čas, ale tam hodina žádná míra. Měla jsem ATB brát v noci ve 12, 00hod., pak ráno v 8,00 a odpoledne v 16,00 hod. Málokdy jsem léky dostala tak, jak jsem měla. Většinou odpoledne mi je daly sestry až po večeři, tedy cca v 17,30 hod!!! a místo o půlnoci už se mi tam s nimi další sestra cpala ve 23,30 hod! To si myslím, že je dost velký časový posun. Ale co jsem mohla dělat.
Noc na sobotu 15. 4. Nebyla taky žádná sláva! Špatně se mi dýchalo, celou noc jsem běhala na WC a nemohla jsem spát. No, přežila jsem a ráno dostala znovu dvě infuze. Potom přišla zase na vizitu ta milá doktorka, dala mi injekci na bolest v koleni a na večer napsala prášek na spaní. Aspoň jsem se dobře vyspala.
Po obědě jsem však zjistila, že mi otékají nohy. Co se zase děje? A nejen nohy, ani mi nešel sundat můj jinak volný prstýnek. Když jsem na to upozornila lékařku, že jsem asi moc zavodněná, aby mi snížila infuzi, poslechla mne a říkala, že bude zase vše OK.
Na návštěvu přišli tentokrát všichni, co mohli. Sešlo se tedy u nás sedm zlatíček, kromě manžela, dcery s vnoučaty Terezkou a Tomáškem ještě syn se snachou a vnukem Lukáškem. To mi bylo moc dobře.