Je neděle velikonoční, všude kolem celkem klid, já dostala ráno už jen jednu infuzi, v noci jsem spala jak miminko, tak snad bude líp. Odpoledne přišel jen manžel, většina rodiny byla někde na velikonočním výletě.
Je pondělí velikonoční. A nejen to. Dnes má svátek maminka, tak na ni stále myslím a vzpomínám na doby, kdy jsme byli ještě všichni malí a mladí a hlavně doma. Maminka má na dnešní dobu fakt neobvyklé jméno – jmenuje se Rudolfa a těch fakt moc není. Doma jí říkali Rudi nebo Dolfi. Samozřejmě jsme si zavolaly jako každý den a vzpomínaly spolu.
Dopoledne jsem najednou slyšela na chodbě nějaký hlahol a brzy jsem i viděla, co se děje. Dobrovolníci z mostecké nemocnice – tři muži a dvě ženy se zaječími oušky nám přišli všem popřát krásné Velikonoce, pošlehali trošku pro zdraví a předali všem mini dárečky. Bylo to milé.
Ručně dělané přáníčko
s pěkným veršováním
a k tomu malý voňavý miniperníček.
Jestli jsem si dnes myslela, že bude nějaký výjimečný oběd, tak se povedlo, ale v opačném slova smyslu. Ta nejprotivnější sestra z nemocnice mi přinesla oběd, který měl dostat někdo jiný, já si toho nevšimla a jíst se to nedalo. Po mém upozornění řekla, že je to všechno stejné a že to nikomu nechutná. A bylo vymalováno.
Odpoledne mne překvapil manžel. Místo, aby dostal pomlázku ode mne, „vyhrál“ si doma s tou svou a dal mi vařené vajíčko, které bylo opravdu ne jen tak nějaké. Zkoušela jsem ho vyfotit, ale radost jsem měla velikou a v očích slzy.
Zkoušela jsem to aspoň nějak vyfotit, ale to podstatné tam je vidět. Díky moc.
Také mi přinesl malého mini beránka, který mi po tom obědě fakt přišel k chuti.
Překulily se svátky, už je zase úterý 18. 4. a mně ráno zase berou krev. Bude-li to lepší, tak prý bych mohla jít ve čtvrtek domů. V 15,00 hod přišla lékařka, aby mi řekla, že CRP kleslo už jen na 60, kreatinin (ledviny) jen 74, tedy v pořádku, ale z histologie odběru ze zánětu prý je patrné, že je někde nějaké střevo zúžené, proto je třeba mi ještě udělat vyšetření CT. Před a po dostanu zase infuzi a jakmile mne doktorka objedná, jdu tam, tedy ne domů.
Další den se dozvídám, že na CT jdu zítra, tedy 20. 4. A zase je tady už kolikátá vidina odchodu domů v pátek.
Tak je už 20. 4., dnes jsem bez oběda, protože jdu na vyšetření CT. Toto po obědě proběhlo bez problémů. Další kontrolní odběr krve bude v pátek 21. 4. A pak prý se uvidí. Primářce prý se ještě nechce mne pustit na víkend domů a zase mne posílají na další vyšetření. Tentokrát ECHO. Na můj dotaz, zda mám něco se srdíčkem mi doktorka řekla, že se podívají, nejsou-li tam nějaké sraženiny, které by mohly působit problémy ve střevě. Doktorce se daří mne ještě v pátek odpoledne vyslat na toto vyšetření a nic světového neobjevili. Jen nějaká maličkost s chlopní, kterou už zase budou sledovat, takže další kontroly. No já přece vím, že nemohu být v mých letech úplně v pořádku, no ne? Ale co nadělám.
Také mne konečně doktorka vyslechla a poslala mne na ortopedii, aby mi dali obstřik na to mé už tak dlouho bolavé koleno. Tam mi doktor řekl, že i tato bolest může souviset se zánětem tlustého střeva. Už nevím, co ne.
No a nač ještě přišla ke konci mého pobytu moje ošetřující lékařka? Nasadila mi na víkend antibiotika v infuzích, abych neměla takové žaludeční problémy. Jen škoda, že jí to nenapadlo dříve.
Neděli 23. 4. jsem prožila celkem v klidu, v pondělí ráno mne zase bude čekat kontrolní odběr krve a pak snad už nějaký ortel.
Je tedy konečně pondělí, doktorka mi na vizitě řekla, že asi půjdu domů, že to musí schválit primářka, ledviny jsou v pořádku, CRP kleslo na 30, sice mne bolí koleno stále a celá páteř k domu, ale JDU DOMŮ. Dostala jsem mimo lékařské zprávy i fakturu za pobyt za nadstandardními pokoji, koupila jsem doktorce aspoň malou kytičku, protože na mne byla hodná a opravdu se starala, aby bylo líp, ale doma je doma. Jen jsem se divila, jak mne neposlouchají nohy. Dolů po schodech z nemocnice jsem ani nemohla dojít, podlamovala se mi kolena, no asi jsem zapomněla chodit.
Ještě poslední pohled z okna a už opravdu doufám, že tam dlouho nebudu muset.
Dál už bude pokračování mé domácí anabáze.