Byla jsem tedy víc jak po třech týdnech zase doma. Bolavá stále dost, navíc mi moje páteř vypověděla úplně poslušnost, žádná chuť k jídlu, ale doma.
Sice jsem se domů až nahoru doslova plazila po zábradlí, ale došla jsem. Další den jsem si dala oddych, ale ve středu jsem šla opatrně zase dolů z kopce na středisko na ortopedii, kde jsem měla také předepsanou kontrolu kvůli bolesti kolene.
Ortopéd mi bohužel řekl, že mi nepomůže, že teď už nemohu říkat, že mi bolí koleno, ale celá páteř, obstřik dostat nemohu a tak mne doslova „štandopede“ poslal vedle na neurologii, abych se nechala vyšetřit. No, měla jsem štěstí, na neurologii byla jen jedna paní a jeden pán nepřišel, tak když mne sestřička viděla, jak se doslova plazím, vzala mne hned. Paní neuroložka mi dala injekci a napsala dalších deset, že léky teď jiné nemohu a řekla, ať si nechám napsat píchání těchto injekcí od zdravotní služby, ale musí mi je napsat praktická lékařka. No, stejně jsem tam k ní byla na další den objednána se zprávou a na napsání léků, kterých mi v nemocnici napsali málo. Jsou to taky zajímavé novinky. Po návratu z nemocnice jsme se měli vždy hned hlásit u svého PL, ale teď je to zjevně jinak. Musím se napřed objednat. Doktorce se do toho moc nechtělo, že toho mají moc, ale potřebovala jsem napsat i léky, kterých v nemocnici nepředepisují moc.
Další den jsme tedy jeli se synem k mé praktické, kterou mám v chemičce. Napsala mi i službu na píchání injekcí, jednu dala na cestu, napsala léky a žádanku na kontrolní odběr krve. Syn mne zase odvezl domů, ale mezitím vezl babičku Jiřinku také na vyšetření a ihned pak do nemocnice na neurologii. Nějak jsme se sesypaly obě dvě a syn se snachou mají o starosti víc. No, co naděláme, někdy se to semele.
Doma mi pomáhal manžel, prát jsem ho za ty roky nenaučila, tak jsme se do toho dali spolu. Musím ještě stále hodně odpočívat, ale copak někam pospícháme? Ne, tak to musí pomalu ale jistě jít.
Prádlo jsem pak vyžehlila vsedě, vařit mi po chvilkách jde, tak čekám a věřím, že zase bude brzy líp.
Ještě jsem minulý týden stihla pedikúru, kde jsem byla objednána a dnes jsem byla na kosmetice. Jsem ráda, že jsem to zvládla a hned se cítím líp. Na zítra jsem ještě objednána ke kadeřnici, abych vypadala zase jako člověk a ne troska.
Injekce trochu pomáhají, ale vím, že to je běh na dlouhou trať, tak se snažím. Všem děkuji za krásná slova útěchy a držení palečků. Moc si toho vážím. Vaše bojující Ježurka