A byla sobota 8. 4. V nemocnici celkem klid, já na pokoji také, tak jsem měla čas i na vzpomínky. Právě v sobotu před padesáti šesti lety jsem se prvně vdávala. Je to možné, že už je to tak dlouho a že mi to vše tane ve vzpomínkách? A co nového jsem zjistila? Konvici na vodu mám na pokoji, uvařila jsem si kávu, ale … no ano, bohužel, vůbec mi nechutná.
Tak občas koukám na televizi, v neděli 9. 4. je to skoro jako přes kopírák, službu měla „moje“ doktorka a opět se zmínila o tom, že bych měla jít ve středu na to vyšetření střev znovu. Na návštěvu přišla dnes s dcerou i vnučka Terezka a manžel – ten můj „věrný Pátek“ chodil pravidelně denně.
Je pondělí 10. 4. a začínám další týden pobytu. V pondělí bývá velká vizita a doktorka hlásí výsledky ranního odběru krve – ledviny jsou v pořádku, ale CRP se zvýšilo z prvotních 180 na 280! Orosila jsem se.
Dle paní primářky absolutně domů jen tak nepůjdu, mohla bych také doma zkolabovat po případné střevní kolice. Ve středu bych měla opravdu jít na vyšetření střev, kterého jsem se tak obávala, výjimečně by mi vyšetření dělali šetrně s náladovkou a injekcí na bolest.
Celé úterý 11. 4. jsem sondovala i u sestřiček a ptala se na jejich názor. Většina mi řekla, že je to na mně, některé radily nechodit až po částečném zhojení konečníku, ale některé zase radily, že by bylo dobré vidět, co se tam děje.
Ráno přišla doktorka opět s tím, aby mne přesvědčila a pro jistotu sebou vzala i papír, abych podepsala souhlas se zákrokem. Rezignovala jsem a také konečně mi nasadili antibiotika a zredukovali počet léků. Doma beru běžně jeden ráno na srdíčko a jeden večer na cholesterol, ale teď jich bylo za celý den víc jak dvacet. Proto mi něco ubrali s ohledem na moje ne moc fit ledviny.
Byla středa 12. 4., můj velký den D. Sestřička přišla hned ráno v 5,15 hod., aby mi opatrně dala malé klyzma, přiznávám, že byla opravdu velmi opatrná, byla jsem jí za to moc vděčná. V 9,50 hod. jsem už jela na křesle na vyšetření SIGMO s injekcí tzv. náladovkou. Sestra tam se divila, že dostávám i injekci do žíly, ale bylo to opravdu třeba. Vyšetřující lékař si zavolal na konzultaci i primáře. Opravdu to bylo vyšetření šetrné, které netrvalo dlouho a já se vrátila brzy na pokoj mírně omámená. Současně jsem si všimla že nějak málo čůrám a dostala jsem strach. Cévku jsem odmítla, tak jsem chodila močit do džbánu.
Po obědě mi přidali k mým dosavadním lékům ještě kortikoidy a dostala jsem také jako prémii dvě infuze. Na můj dotaz, co nového ve střevě zjistili, mi řekla dr., že je to zánět chronický, dá se jen udržovat a já pro to nemohu nic dělat.
CRP se zatím nesnížilo, ale ledviny jsou zatím stále OK.