Včera měl svátek můj manžel. Bylo Otakara. My v poslední době už nic moc svátky neslavíme, ale popřát nezapomene nikdo z rodiny. A začalo to hned zrána. Už v sedm ráno přišla manželovi SMS. Hned po ránu si na něj vzpomněl náš nejmladší vnouček a hned nás dojal k slzám, jak mu krásně popřál za sebe i přítelkyni. Protože manžel umí jen telefonovat, tak mu musím zprávy číst já a také za ně poděkovat, ale to mi nedělá problém. Musela jsem to vyřídit ještě dřív, než jsem šla do koupelny. Jen jsem odeslala děkovací SMS, tak přišla další. Pro změnu zase od nejstarší vnučky, která popřála jako vždy i se svými kočičkami. Tak vyřízeno, mohla jsem jít do koupelny. Pak jsme šli nakoupit a ještě než jsme odešli, mezi dveřmi jsem četla další zprávu od snachy.
Jen jsme se vrátili z nákupu, zvonil mu mobil. Volala mu jeho švagrová, která nikdy nezapomíná. No a pak přišla zpráva od dcery, od další vnučky, která zase popřála i s Wallinkou a pak odpoledne ještě volal vnuk. Mezitím ještě napsala moje sestra, také tchyně mého syna. Zkrátka manželův mobil měl hody, jak by se dalo říct, protože mu volá opravdu málokdo, on už v rodině má jen tu švagrovou.
Mezitím jsem si napsala se synem na Skype, který mi řekl, že se odpoledne se snachou zastaví, aby manželovi popřáli. No a co teď? Co jim podám? Jenom kávu a ruku? To ne, ale bylo krátce před polednem, já vařila a teď jsem musela honem vymyslet co rychlého upeču.
Nakonec jsem to dala. Upekla jsem koláč s kokosem
Vše dopadlo výborně, hezky jsme si popovídali a manželovi jsem slíbila k večeři jednohubky.
Obložené chlebíčky jsme měli minulý týden a v neděli máme posezení v rodinném kruhu, dodatečně oslavíme narozeniny vnučky Terezky a svátek Laděnky. Snad se letos všichni prvně sejdeme a pak doufám až na Vánoce. Tak jsem udělala víc druhů a pochutnali jsme si oba dva.
Tak to tedy celkem vše vyšlo a byli jsme oba s manželem spokojeni. Zdraví všechny Ježurka
Libuško, také svátky moc neslavíme, ale přání nás potěší. Hezky jste oslavili manželův svátek.
Ano, slavit ještě umíme. Jiných radostí moc už nemáme.
Přání vždycky potěší. Je moc fajn, že jste se mohli alespoň z části sejít a popovídat si.
Jakékoliv slavení, byť v menším počtu, rádi oslavíme.
Libuško, každé přání potěší, koláč se ti povedl, vše jsi zvládla. Přeji dodatečně oslavenci zdravíčko.
Děkujeme za přání a budeme se snažit dál.
Libuško,ty jsi ale šikulka.Já mám ve zvyku-když bleskvě,tak rychlou bábovku.Nejvíc ji miluje vnuk Davídek.Maminka mu kupuje hotovou(já jsem ji jednou ochutnala-hrůza).Asi mu ji zítra upeču.1.září nastupuje na střední školu,stejně jako vnučka Anežka.Ale ta bydlí daleko…
Přeji krásný den ☺
To už Davídek nastupuje na střední? Je to možné? Já jsem se dověděla, že mladí přijdou prakticky v deset hodin, my obědváme v jedenáct, tak jsem neměla moc času a tenhle koláč je fakt rychlý.
Milá Ježurko!
Dnes jsem se k Tobě dostala přes Kitty. Je fajn, že jste Otíkův svátek tak senzačně oslavili. I s dobrým papáním. Sliny se mi jen sbíhaly.
Hani, ty máš nějaký špatný přístup ke mně na blog? Mně to jde dobře, tak se divím.
Vidím, že jsem to napsala špatně, protože se tam neobjevilo moje jméno Otavínka.
Hlavně, že sis to přečetla.
Ten koláč vypadá božsky a jednohubky jsem neměla už tak dlouho, že pro mě slza nostalgie.
Krásný den jste měli a manželův svátek jste oslavili velmi příjemně.
No vidíš, tak si dej jednohubky, nedá to tolik práce, já s tím žádnou vědu nedělala a pochutnali jsme si. Jinak děkujeme za přání.
Já jsem na svátky taky nikdy nebyla, leč inu ano – každé přání potěší a kdyby si na mne nevzpomněly holky (= dcerušky moje milované), tak se naseru… 🙂
No vidíš, taky to tak mám, ale zatím na nás nezapomínají.
Musí to být príma pocit, když jde jeden telefonát a jedna SMS za druhou s přáním k svátku. Opožděně se přidávám ke gratulantům i já. Ten koláč vypadá výborně.
Byl to fajn pocit pro oba, ale pro mne víc práce, protože jsem musela manželovi ty SMSky nejen číst, ale i na ně odepisovat.