Už jsem tady víckrát psala o tom, jaká je jorkšírka Wallinka, kterou má moje dcera. Je to takový divoch, ale určitě je dobře, že se s ní dokážeme všichni smát. Ona je prostě „boží“.
Nevím proč jí některé činnosti nebo zvuky děsí. Jednou jsme takhle přišli k dceři a Walli se nám předvedla v celé své kráse. Strašně ráda si hraje a jen tak ji nic nezdolá. Dcera má v jedné skříňce v obýváku léky. Nevím proč zrovna tato skříňka jí vadí, ale když ji dcera otevře, tak Walli popadne nějakou, pokud možno hodně pískací hračku, no a mlátí hlavou kolem dokola, aby to co nejvíc pískalo a ještě k tomu vrčí. Už jen při představě se musím smát.
Hned vedle stojí kytara a jak někdo brnkne na strunu, zase je cirkus. Přestneme brnkat a ona čeká s hračkou v hubě, až se to zae spustí. A zkuste jí tu pískající hračku vzít, to je rachot! Vrčí a štěká, ale e
videntně si chce hrát.
Včera mne zase dcera rozesmála, když mi vyprávěla co zase Wallinka vyváděla. Dceru vzbudily ve tři ráno v posteli lidské hlasy. Já bych se tedy bála, že je někdo v bytě, ale ona se šla statečně podívat do obýváku, okdud šly ty zvuky a viděla, že hraje televize. Měla tam nastavený program, který se Walli asi moc nelíbil, tak se pomocí ovladače snažila dostat na jiný program. Když jí pak chtěla dcera vzít ten ovladač, ne a ne a ne nechtěla ho dát, tak se ve tři hodiny v noci honily po bytě, než se dceři podařilo jí ten ovladač odebrat.
Tak vidíte, že je s tou naší Wallinkou legrace a dcera se fakt nenudí.
A to nemluvím o tom, když je doma vnučka i vnuk a hází si s hračkami Walli, tak lítá fakt jako motorová myš a když děti odejdou, tak odpadne.
Ano se zvířátky je legrace a člověk se fakt nenudí.
Krásné dny vám všem přeje Ježurka
