Tak si s manželem říkáme, jak jsme mohli dřív tak dobře fungovat. Je to s námi horší pomalu den ze dne. Ale co s tím? Co si budeme povídat – nic. Jezdívali jsme na poznávací zájezdy, na dovolené k moři, na pobytové dovolené u nás v Česku, to už z toho nic není pravda. Včera jsem si například vzpomněla, jak jsme dřív hodně chodili. Dopoledne i odpoledne. Nachodili jsme dost km, teď jsme rádi, když sjedeme autobusem do města, tam obejdeme pár obchodů a jsme rádi, že jsme doma. Když nás čirou náhodou nic nebolí, tak se musíme štípnout, že ještě žijeme.
Ale nestěžuji si. Jen větší nákupy nedáváme, na to už není síla, tak vypomohou děti. Navíc máme hodně věcí zakázáno, aby se náš zdravotní stav ještě nezhoršil. Operace už v našich letech není možná, tak to už by byl náš konec.
Já třeba mám rozdělený život na jednu část před operacemi a po nich. Neměla jsem tu ošklivou nemoc, ale bylo prý to horší. Musela jsem být ráda, že žiju. Už jsem o sobě psala, že mám stomii, která nejde vrátit zpět a tak si musím každých šest týdnů nechat u praktické lékařky napsat žádost na stomické pomůcky, kterou pošlu do skladu, odkud mi pak pošlou všechno to, co potřebuji, abych mohla žít. Ten balík vozí Česká pošta, váží necelých pět kg a já vždy žebrám o to, aby mi to vynesli k nám do 3. patra. Je to 63 schodů. Do bytu musím ty schody absolvovat, ale pomáhám si tím, že se musím přitahovat k zábradlí, abych vyšla. Balík není převázaný, i kdybychom ho někdo mohli vynést, potřebujeme obě ruce, ale to bez zábradlí nedáme. Někdo vyběhne ochoten – tedy většinou mladí muž, ale když dám příslib, že muž dostane na pivo a žena na kafíčko, tak to vynesou.
Nedá se s tím nic dělat. Já jsem pro vás vyfoila, jak to vypadá v balíku uvnitř. Nefotila jsem tyto pomůcky jednotlivě, ale jen pro představu v krabicích.
To je celý balík
To je jedna část
Druhá část
a to je poslední třetí část.
Mám nárok denně na dvě „přebalení“, ale mohu říct, když jsem měla průjem, že jsem se bála, co budu dělat, protože s tímto se nepočítá. Paní doktorka mi nemůže napsat víc, prý by za to dostala pokutu. Naštěstí jsou na nás hodní v tom skladu, poprosila jsem posledně, když jsem měla průjem a pracovnice mi poslala jedno balení sáčků navíc. Uff, ani nevíte, jak jsem si oddychla. Opravdu nevím, jak bycj to řešila. Bylo prý to balení v poškozené krabici, ale obsah byl OK.
No, tak jsem vám ukázala, že to nemám taky jednoduché, ale zatím žiji. I když se mi kolem té stomie udělala kýla, která stále roste, nesmím nic těžšího dělat ani nosit, ALE ŽIJU. To je podstatné, no ne?
Všem vám přeji hodně zdravíčka a mějte se sluníčkově, dnes tam svítí, i když chvílemi prší. Hezký den všem přeje Ježurka