Stalo se to po prvé dne 27.4. letos. Cítila jsem, že se mi něco dělá na rtu. Pálila mi pusa i uvnitř, tak jsem se šla kouknout do zrcadla a ztuhla jsem. Co to ? Už jsem o tom psala, že jsem jela na pohotovost a bylo mi řečeno, že mám alergii. Bohužel jsem nepřišla na to, z čeho to bylo.
No a aby se to nepletlo, tak se mi to samé jak se říká v bleděmodrém, stalo i tuto neděli. Zajímavé, že zase o víkendu, kdy mi nezbývá nic jiného, než jet na pohotovost. Tentokrát syn se snachou nebyli doma, byli v Brně, kde hráli bowlingovou ligu a také se stavěli za maminkou na LDN. Tak jsme si museli poradit. Vydali jsme se s manželem autobusem v tom vedru zase na pohotovost k nám do města. Tentokrát jsme je tam stihli, ale sestra i s lékařkou byly v odpočinkové místnosti, prý máme chvilku počkat. No, čekali jsme čtvrt hodiny, oni si tam v klidu povídaly a vyšly ven do ordinace až v době, když přišel další pacient. Aby to asi stálo zato. No, za námi pak tam byli ještě další tři. Paní doktorka zase potvrdila, že mám alergii, opět jsem dostala injekci dimexinu, zaplatila 95 Kč, dostala recept na dithiaden a šla. Ale o fous nám ujel autobus, tak jsme museli čekat v tom vedru půl hodiny na zastávce. To je jim opravdu jedno..
Další překvapení bylo včera. Šla jsem si vyzvednout lék na recept abych se dozvěděla, že výrobce má výpadek, níkde ho neseženu , tak si musím nechat napsat od doktorky jiný. Co teď.
No co, jít v tom vedru kolem poledne znovu ven, protože naše doktorka má odpolední a věřit, že to dám. Jen podotknu, že jsem šla z domova krátce před polednem, bylo cca 11.45 hod., u doktorky bylo opravdu velké množství lidí a ti poslední mne informovali, že pořadové lístky už nejsou, doktorka už nebere. To nechápu. Ordinace začínala v 11,30 a už nic? No, já se jen tak nedám. Zaklepala jsem na sestřičku a řekla, že jsem byla večer na pohotovosti a mám dnes brát tento lék a v lékárně není, výroba má výpadek. Sestra se šla zeptat paní doktorky a ta ji instruovala, že mi má vypsat jiný recept asi na něco podobného. Tak jsem po deseti minutách byla naštěstí venku s jiným receptem.
Dopadlo to všechno tedy relativně dobře, ale stále se mi nelíbí přístup zdravotních pracovníků k nám, pacientům. Jim je asi všechno jedno, oni mají své jisté, jen by chtěli stále více peněz. Ptám se, jestli si to všichni opravdu zaslouží?
Kdybych se tady rozepsala o tom, jaký postoj mají k mé mamince na LDN v Brně, tak to už hraničí s trestným činem. Mám pocit, že jim vadí, že se musí starat o jednu dost starou paní a určitě by byli raději, kdyby už nebyla. Je to smutné, já vím, ale co my můžeme dělat? Když si budeme stěžovat, odnese to zase jenom maminka. Snad někdy napíši více, ale zatím kvůli mamince ne. Já se snad už ničemu ani nedivím.
Zdravím v tom příšerném vedru. Vaše Ježurka