Pravda, už se nám všem stýskalo, hlavně mně a mamince. Neviděly jsme se od května, kdy jsme za ní byli s mými dětmi popřát k narozeninám.
Tak dokud mají učitelky ještě volno, požádals jsem dceru, že se za babičkou pojedeme podívat. Už potřebovala umýt hlavu a nakoupit něco v lékárně a drogerii. Sestra k ní nemůže o prázdninách přijet, aby jí nakoupila, protože tam k nim nejede
autobus.
Tak jsme se včera s dcerou vydaly za maminkou. Po cestě jsme se zastavily koupit věci do jmenovaných obchodů a vydaly jsme se na cestu.
Maminka byla ráda, že nás vidí, tedy budu upřímná, asi byla hlavně zvědavá, jak po té nemoci vypadám já. Sice se mnou denně mluví, ale aspoň mne teď trochu viděla.
Cesta byla dobrá, nebylo ani moc uzávěrek ani moc aut na silnici, tak se nám dobře jelo. Dcera mamince umyla hlavu, já jsem ji natočila, něco jsme jí tam poradily, co bylo třeba, já vždy přivezu něco ke kávě, maminka tu kávu dodá a dcera ji udělala, pak jsme pokecaly a tak cca za dvě hodiny jsme jely domů. Ona ta cesta taky zabere nějaký čas, dcera jede napřed pro mne a pak mne zase odveze domů, byla z domova pryč sedm hodin a to je myslím dost.
Strávily jsme všechny tři ale hezké odpoledne a já doufám, že ještě na tom budu brzy tak, že tam zase budu moci jezdit nejen na kávu, ale na pár dní aspoň uklízet, teď je to jen na sestře a ta jezdí až z Brna.
No a příští týden jedu zase na výlet, no výlet bych tomu zrovna neříkala, ale mám zase 1. září kontrolu v nemocnici v Kladně. Tak mi zase můžete držet pěsti, to prý je štěstí, abych měla jen dobré hodnocení mého uzdravování se.
Přeji krásný slunečný den všem, kteří to dočetli až do konce.
Ne, včera jsme se nefotily, to je fotka z loňska, takže jsme všechny tři o rok starší a já vypadám po těch operacích přece jen trošku hůř, no, všichni mi říkají, že to tak není, ale já vím své
Vaše Ježurka
PS: Schody se mi jde nahoru zase o něco lépe. Hurá! Ale stále se mi často točí hlava a mám co dělat, abych nepadala. Budu to muset přiznat doktorovi.