Není to omyl

Nechci vás děsit, ale v rámci cvičení mé zlomené ruky jsem začala háčkovat. Přece jenom tu levou méně namáhám, než když pletu. Zkusila jsem to, pomalu, ale jistě a ono to šlo.
Loni jsem háčkovala pro dceru na přání pár těch drobností a jedné její známé se to tak líbilo, že řekla, jestli bych pro ni mohla třeba hned po novém roce uháčkovat něco takovéhoi. Pravda, dostala jsem se k tomu později, ale problémy mi to nečinilo, jen jsem nevěděla kolik a jakých kousků by chtěla.
Udělala jsem tedy pár ozdob a řekla dceři, aby to zjistila. Paní chtěla menší koule, ale tohle všechno prý bere. Tedy ne, že by to viděla, ale jen byla informována ústně.
To je první část
a toto druhá.
Paní si přála trochu menší koule a tak jsem zkusila ty větší zmenšit, ale problém mám s nafukovacími balonky. Nejdou nafouknout, když se jedná jen o menší věc, já třeba je nenafouknu vůbec. Jsou dost pevné a ty druhé, které jdou lépe nafukovat a prodávají prý je v papírnictví, u nás nemají. Bohužel, máme jen jedno. Tak snad nebudu bita. Tady ty koule vypadají stejné, ale není to tak.
Tady jsem je ještě vyfotila vedle sebe, aby byl rozdíl lépe vidět.
Jo, tvořila bych něco už i na Velikonce, nemáte nějaké nové tvary a nápady? Ráda se kouknu a vyzkouším.
Krásný podvečer všem přeje Ježurka

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *