Vím, že si třeba řeknete, co mohu ještě psát do občasníku, když tady píši hlášení téměř o všem, ale myslím, že i tak je toho dost, o čem jsem v poslední době moc nepsala.
Mimo kontrol na chirurgii a léčbě bolesti páteře mám ještě taky návštěvy na ortopedii kvůli kolenům. No jo, artrózu už mám asi úplně všude, kolena častěji a častěji stále víc zlobí a tak jdu k panu doktorovi na ortopedii, dostanu do každého kolene jednu včeličku i opakovaně a zase je chvíli pokoj.
Na ortopedii jsem tedy byla 9. 1. a už se zase pomalu chystám na druhé opakování. Krátce poté jsem byla u kadeřnice, protože jsem měla ještě ruku v sádře a také chodím pravidelně na pedikúru. To mám naštěstí naproti, tak je to v pohodě.
20. 1. jsem měla kontrolu na chirurgii a tentokrát jsem se docela těšila a dočkala jsem se. Sádru mi sundali, ale moc se mi to nelíbilo, myslela jsem, že to bude hned lepší, ale už vím, že to jen tak nebude.
27. 1. tedy za týden jsem měla další kontrolu zlomené ruky, pan doktor mi napsal cvičení na ruku a vířivky, já měla štěstí, že jsem ještě venku nosila ortézu, protože jsem zase upadla, ale hlavně jsem vyděsila manžela, jinak to nebylo nic světoborného.
1. 2. mi začaly vířivky na ruce. Rovnou jsem se zeptala, zda tam mohu ponořit i tu pravou ruku, že ještě není úplně OK, tak si je koupu obě dvě. Další vířivky jsem měla naplánované hned v další dva dny a ještě mezitím jsem musela na odběr krve a s močí, protože jsem měla další týden kontrolu na nefrologii.
3. 2. jsem konečně přišla na řadu na osteopatické vyšetření. A tím mi začal velký kolotoč docházky na naši polikliniku. Třikrát týdně chodím do ordinace na obstřiky a injekce na bolest. Rehabilitace páteře a elektroléčbu mám naplánované až po skončení léčení ruky.
6. 2. vezl nejdříve bratr maminku na internu pro akutní potíže a taky tento den upadla dcera na schodech a kolegyně ji musela odvézt do nemocnice – kotník natékal a bolel jako čert. Domů se vrátila se sádrou a nemocenskou.
No vidíte, dcery levá noha a moje byla levá ruka, to jsme dvojka, co?
7. 2. mne syn odvezl na kontrolu na nefrologii do Mostu, o tom jsem také psala a vše bylo naštěstí v pořádku.
od 8. 2. bych tu psala každý den nějakou procedúru u nás na poliklinice. Chodím stále na vířivky na ruku, obstřiky, elektroléčbu a už budu začínat cvičení s rukou tento týden. Tento den mi ale bylo dost ouvej, přestože už jsem měla za sebou druhý obstřik, bolesti byly větší než na začátku. Nevím, zda to byla reakce na léčbu, ale v každém případě, jak jsem psala ve svém článku, jsem musela moc pochválit lékaře, který měl službu a opravdu mi od bolesti hodně pomohl.
12. 2. V neděli jsme se opožděně sešli jen v užším kruhu u rodiny syna, protože snacha měla v týdnu svátek. Poseděli jsme, popovídali si, dali si něco na zub a bylo nám opět fajn. Přijela i Laděnka, tak jsem byla ráda, že ji zase po delší době vidím. Tedy nejen já, i manžel.
Toto je Julinka. Florinka nepřišla, ale Julinka ano. Přišla, pobyla a po chvíli odešla dveřmi, aby se za chvilku dožadovala zase vstupu oknem a to opakovala asi třikrát. Laděnka se s ní pomazlila a byly spokojené obě dvě.
Pro nezasvěcené: Julinka a Florinka jsou kočičky a Julián a Florián kocourci. Původně byl tedy Florián a Julinka jako rodiče a následně pak její děti pojmenovala Laděnka obráceně. No a holky zůstaly v jejich původním bydlišti a kluky si vzala vnučka sebou do svého bytu. To jen na dokreslení.
Za 14 dní bude mít Laděnka narozeniny (už zase, ten čas tak letí), tak to se určitě sejdeme snad ve větším počtu, abychom jí popřáli a bylo nám zase společně dobře.
Dnes u nás po dlouhé době svítí sluníčko, i když ráno bylo ješě opravdu dost zima. Krásný den všem přeji. Ježurka
PS: Tak jsem dnes koukala rubriku MOJE VZPOMÍNKY a zjistila jsem, že vzpomínky končí v roce 2010. Pravda, uběhlo už zase pár let a tak mne napdadlo, mám nebo nemám pokračovat vzpomínkami rokem 2011 do loňského roku? Zajimalo by to vůbec někoho? Samozřejmě by to nebylo tak obsáhlé jako to, co píši běžně, ale zjistila jsem, že i jako kronika pro mne to není k zahození. Ale počkám na vaše názory. Děkuji.