Všechno je aspoň na chvíli jinak. Včera jsem tady naříkala nad rozlitým mlékem a dnes už jsem zpět. Ne, nemám nový monitor, ale tak jsem domlouvala tomuto starému a tolikrát mnou a vnukem „opravovanému“, že si dal na chvíli říct. Ale určitě budu už usilovat o nový, nevěřím, že by to vydrželo dlouho. Notebook zatím nechci, nevím, kde bych ho měla umístit, abych se nemusela u něj hrbit a už vůbec ne ho mít jen tak někde na klíně. Uvidím.
Včera jsem měla opravdu „super“ den v opačném smyslu slova. Ráno mne vezl syn do nemocnice na kontrolu, vyšetření po operaci toho tlustého střeva. Byla jsem objednána na devátou a v poučení psali, že se jedná o vyšetření tak na deset minut. Hlásila jsem tedy, že tak kolem půl desáté pojedeme domů. Jo, houby. Někdo je tam zdržel, na řadu jsem přišla až v deset hodin. Navíc jsem ležela téměř „na Evu“ na stole cca dvacet minut, protože mi tam odstraňovali ještě dva mrňavé polypy. No a pak jsem tam musela do jedenácti hodin ležet, kdyby něco….
Na závěr mi sestřička sdělila, že ten den nesmím jíst, jen pít čaj A další den, tedy dnes zase jenom kašovitá strava. Jaký já měla hlad, ale nedalo se nic dělat.
Jen jsem přišla domů, uvařila manželovi brambory, kuře si koupil sám a šla jsem rovnou na internu, kde jsem měla přijít s výsledkem. No, super a noha při delším chození ještě bolí.
Když jsem si pak na chvíli oddychla, pustila jsem si PC. Výsledek znáte, nešlo to a nešlo. A já se tak snažila. Až večer se to povedlo, ale předtím jsem zase volala synovi, aby poradil, nejlépe aby mi koupil nový. Jasně, že se nemohl hned sebrat a jet někam koupit monitor a můj rádce – vnuk Tom – studuje mimo město, tak nemůže poradit. Z posledních sil s očima přilepenýma na obrazovku jsem včera napsala zprávu a ono se to tedy nakonec povedlo. Houževnatá jsem byla opravdu dost.
Tento týden mi začal také stávkovat můj mobil. Syn mi zprovoznil jeden, který měl doma na čas, když měl ten svůj v opravě. A ten mi už hlásil v nemocnici, že ho mám připojit na nabíječku. Bohužel, zapomněla jsem na to a když mi pak volala dcera, najednou se mobil vypnul a ne a ne ho znovu zprovoznit. Už se nabíjel hodinu a stále mi nešlo tam vložit PIN. No co myslíte, že jsem udělala jako první? Volala jsem z manželova mobilu opět syna, aby poradil. Radil, chudák, ale mobil stávkoval dost dlouho. Ale já byla zase tak houževnatá, domlouvala jsem mu, že se mi to konečně povedlo.
Tak jsem včera využila svého syna (ale i snachu) tak dokonale, že by se nám vyplatila nějaká „horká linka“. Tak vím, že koupi těchto věcí už dlouho odkládat nemohu, tak snad to s pomocí rodiny nějak vyřešíme.
Dnes si zato syn se snachou udělali hezký den. Snacha má totiž trochu kulaté narozeniny, spojili tedy dobré s užitečným a jeli na malý výlet. Vlastně na dva.
Byli v Klášterci, kousek odtud byl syn odevzdávat nějaký projekt. Moc se mi líbí vzadu ty kachničky, jak plavou kolem dokola.
A ještě selfíčko zase na památku. Počasí docela šlo, chvílemi i vykouklo sluníčko.
Pak se zastavili na obědě, přivezli nám léčivou vodu z Klášterce a pokračovali na další výlet do Německa, kam nás také zvali, ale po tom včerejším super dnu jsme raději zůstali doma.
To jsou tedy moje včerejší zážitky. Ještě štěstí, že mám tak hodné a ochotné děti. I vám všem to přeje Ježurka.