Při naší poslední procházce Prahou jsem psala, že jsme tam viděli v tramvaji jet okolo nás naši sousedku ze druhého patra. Od té doby jsme se nepotkali, až dnes. Stěhují se po mnoha letech z našeho domu do svého bytu, který měla koupený sousedky maminka, která zemřela. Oni si to tam dlouho upravovali ke své spokojenosti a už si dnes byli jen pro nějaké maličkosti. Tak jsme se víceméně rozloučili a popřáli si vše krásné (my se obáváme, koho nám tam zase nastěhují, je to čím dál horší).
V podvečer někdo zvonil. Domnívala jsem se, že soused, ale ne byla to ona sousedka, o které jsem teď psala a v ruce držela poklad. Tedy poklad pro mne. Vzpomněla si, že sbírám ježky – jmenovce, dokonce je i jednou u mne viděla a tak mi jednoho přinesla do sbírky a asi i na památku.
Hned jsem si ho musela vyfotit a jít se pochlubit. Stále si říkám, proč zrovna ježci v tolika tvarech, podobách i materiálech? Je úžasný a opět něco takového ve své sbírce nemám. Má číslo 243.
Když už jsem ho sem dala, tak mu přidám kamarády, jejichž obrázky jsem dostala od vás emailem tento týden.
Ježka s melounem od Milušky jsem dostala za tu dobrou zprávu o mém zdravíčku. Má číslo 201.
A tento ježeček, který se v noci nebojí, má číslo 202 a poslala mi ho Evička. Taky kouzelný, že?
Ještě jsem jen chtěla připomenout, že mám také ve své sbírce pohledy s ježky, ježčí omalovánky, malůvky ježků a také knížečky o ježcích a s ježky. Přiznávám, že tyto jsem už dlouho nepočítala, tak to určitě brzy udělám. Bylo jich asi před rokem až dvěmi kolem 60. Spočítam a povím. Ale proč o tom píši? Protože mi dodatečně k narozeninám přišel ještě jeden takový ručně dělaný s láskou a tudíž se mi moc lítí.
To je tedy určitě originál a až je spočítám, dostane i on své pořadové číslo.
A to je pro dnešek z ježčí pošty všechno. Všem vám krásný celý příští týden přeje Vaše Ježurka.