Posledních čtrnáct dní mám dost hektických, už jsem to psala, téměř denně se něco děje, kalendář mám dost popsaný, když nemám něco já, tak manžel, tak předkládám pro posouzení.
Pondělí 2. 5.
Tento a další den maturuje můj vnuk, vím, že umí, ale stejně…. Dopadlo to však výborně. Informovala jsem. Také jsem si byla zažádat o nový OP, ten je už prý napořád. Také byl den placení: popelnice, mobil a MHD.
Úterý 3. 5.
Musela jsem na zubní. Zoubek pobolíval už asi čtyři dny a ne a ne se umoudřit. Paní zubařka mi z něj vytrhala nervíky, šlo to.
Středa 4. 5.
Tento, pro mne významnější den jsem nezahájila moc dobře. Ráno při nakupování jsem sebou ve městě plácla jak dlouhá tak široká, napůl přes chodník a koleje tramvaje. Koleno do krve, ale jinak jsem zůstala celá.
Pátek 5. 5.
Tento den byl pro mne černým pátkem. Odpoledne jsem zjistila, že mám krev v moči a následně i ve stolici. Zavolala jsem si sanitku a šupem byla v nemocnici, kde si mne nechali až do dalšího pátku.
Tam jsem prošla taky řadu vyšetření, po šesti hodinách mi dávali injekce proti krvácení, téměř denně odebírali krev a párkrát po mně chtěli i moč. Byla jsem také na kolonoskopii a CT břicha a pánve. Nebylo to nic příjemného, ale zvládla jsem to.
Denně za mnou chodily návštěvy, kterým jsem byla moc vděčná! Byli tam téměř všichni a několikrát!
Pátek 13. 5.
Pátek před týdnem byl černým pátkem, proto už tento, který měl pro někoho tak nešťastné datum, byl pro mne v pohodě. Ve 13,00 hod. mi paní doktorka slíbila propouštěcí zprávu, slib dodržela a syn mne odvezl domů. Manžel svítil na dálku.
Sobota 14. 5.
Také o tomto dni jsem dala sáhodlouhý článek včetně fotografií, ano tento den byl naplánován dlouho dopředu a já byla ráda, že to vyšlo a že jsem mohla mít všechna svá zlatíčka kolem sebe. Odcházela jsem ze společného posezení z restaurace znovu nabitá energií a bylo mi úžasně.
Úterý 17. 5.
Pokračovala jsem v držení palečků, tentokrát u ústních maturit mého vnuka a jeho milé a taky vše proběhlo v pohodě. Opět mi to dodalo energii.
Středa 18. 5.
Den doktorů, ale víc pro manžela. Já byla objednána na desátou u mé praktické lékařky se zprávou z nemocnice a manžel odešel hned ráno na kontrolu na plicní, pak se zastavil na ortopedii pro obstřik do ramene a ještě aby toho neměl náhodou málo, tak měl v deset hodin audio na ušním.
Čtvrtek 19. 5.
Ve čtvrtek jsem byla objednána na gyndě, kam mne také z nemocnice poslali, ale moje gynekoložka neshledala nic závadného. Tedy dobrá zpráva. Díky.
Ještě jsem si hned po ránu ale musela odskočit odnést vzorek moči do laboratoře, protože v nemocnici ji měli dvakrát kontaminovanou. Já vše dělala tak, jak jsem měla a bylo mi doporučeno, uvidíme.
Pátek 20. 5.
Já už tento týden končila, ale manžel ne. Ještě měl kvůli diabetu pravidelnou kontrolu na očním. Naštěstí také bylo všechno v pořádku.
Pondělí 23. 5.
Už od neděle jsem myslela na maminku víc, než kterýkoliv den. Měla totiž narozeniny a to ne ledajané, ale bylo jí už 96 let! Kéž by jí to zdravíčko ještě vydrželo!
Manžel šel na ušní, aby zjistil, jak dopadlo to jeho audio vyšetření. Nastal problém s jedním uchem, tak musí zítra znovu.
A já si byla vyzvednout ten nový OP. Žasla jsem, opravdu jsem ho ve svých 75 letech dostala na 35 let! Zdá se vám to normální? Že bych mohla do 110 let žít?
Úterý 24. 5.
Měla jsem volat mé praktické lékařce, jak dopadly výsledky té moči. Co myslíte? Bohužel, opět prý byla kontaminovaná, ale já se opravdu nepovažuji za viníka. Myslím, že chyba bude někde jinde.
Manžel šel po obědě znovu na ušní a tak já jsem se vydala na urologii, kde jsem se chtěla zeptat, jestli mne mohou vycévkovat, což mi doporučila má PL. Objednaná jsem až na 2. 6. Jo, to jsem se se zlou potázala. Sestra mne sjela jako malou holku a začala mi znovu vysvětlovat postup, jak mám přinést vzorek moči. Snažila jsem se jí říct, že to vím, ale tak se na mne obořila, že mne přešla řeč. Prý až ten příští čtvrtek, ale dopoledne.
Středa 25. 5.
Konečně jdu někam, kde mi bude dobře. Byla jsem objednána na pedikúru, tam jsem se docela těšila, jednak to mám naproti a pak mi dělají opravdu jen dobře.
Čtvrtek 26. 5.
VELKÝ DEN! Ráno jsem si přivstala, abych uvařila a nakoupila, protože jsem byla na desátou objednána opět na zubní, aby mi paní zubařka uzavřela ten zoubek bez těch nervíků. Skoro jsem se jí to bála říct, že mne nebolí, ale pobolívá, jestli je to možné a bylo mi řečeno, že ano. Ještě, že jsem se ozvala. Byl tam prý ještě malý kousek nervu, který mi odstranila a snad bude zase chvíli klid.
Pak jsem pospíchala rychle domů, abychom se stačili najíst, protože jsem byla konečně objednána ke kadeřnici, kam jsem měla jít už před čtrnácti dny. Sedím si tak u umyvadla, holička mi patlá na hlavu melír a mně zvoní v kabelce mobil. Podala mi tedy kabelku – a ano, tušíte správně! Někteří už ode mne víte, že mi volala moje ošetřující lékařka z nemocnice z interny, že vzorek z tlustého střeva není zhoubný! Až se holička lekla, jakou jsem projevila okamžitě radost!
Pátek 27. 5.
Nicméně jsem ještě musela tento den ráno na kontrolní odběr krve a výsledek bych měla znát zase v pondělí.
Ano, je toho hodně, co se všechno událo, především ty návštěvy lékařů, se kterými ovšem není konec. Příští týden ve čtvrtek 2. 6. mám jít na tu urologii. V pondělí 6. 6. musím jet k mamince, odkud se vrátím ve středu 8. 6. a v pátek 10. 6. jsem objednána do nemocnice Na Homolce do Prahy na další vyšetření.
Je to vyčerpávající, že? Ale co nadělám, když bych chtěla být zase na chvíli v pořádku. Nechci si stěžovat, jen jsem chtěla poukázat, jak se to může někdy zvrtnout, ale vydržet to musíme.
Lepší program na všechny dny vám všem přeje Ježurka