Včerejší den

Bohužel, je to hrozné, ale opravdu jsem včera oslavila tři čtvrtě století. Když se to takhle řekne, zní to strašně, že? Ale přiznávám, že jsem se cítila jako celebrita, tolik gratulací a obrázků, také dárečků. Nevím, jestli nebudu bita, když je sem budu chtít všechny umístit.

Už když jsme byli v Praze, tak jsem práskla, že jsem si tam něco koupila. Ano, ale na přání manžela, který tentokrát chodil se mnou a snachou ve Zličíně po obchodech a pomáhal vybírat a ne zrovna levné věci. O tom, že mám nové kalhoty jsem už psala, ale ty jsem si poručila já. Pak se manžel zastavil u jedné halenky

Zkoušela jsem si ji jako třetí – a tuto mi schválili oba dva, jak snacha, tak manžel. Nebyla zrovna levná,

ale když se manžel zastavil u této, ozvala jsem se, že už jednu mám, i když tato byla spíš na léto a také podstatně dražší. Nebylo mi to nic platné. Mám ji tedy doma.

Včera odpoledne mi šel manžel koupit kytku a když už ji rozbalil, tak mi rovnou popřál a předal tyto další dárečky.

No, krásná sklenička to je, ale to číslo….?

Ještě musím přiznat, že jsem si ještě něco v Praze koupila. Toužila jsem po nějaké hezké kabelce, ne tašce, tak jsme se vydali na obhlídku. Hned v tom prvním obchodě se mi jedna kabelka zalíbila. Obešli jsme pak víc obchodů, ale já se vrátila zpět k té první a koupila si ji jako dáreček od mé maminky, která mi dala peníze na dáreček, protože sama už nikam nemůže. Peníze byly v této obálce, kterou téměř nevidící maminka takto krásně nadepsala :

a já si za ty peníze od maminky koupila tuto kabelku :

Moc se mi líbí a hned jsem se s tím mamince pochlubila. Byla sice dražší, ale krásná, že?

Včera mi přišel balíček z Olomouce. Hanička jako vždy nezapomněla, opět jsem dostala ježečky, tentokrát závěsné do mé sbírky.

Ježečci dostali č. 236, jen musím vymyslet, kam je pověsím.

Ještě něco mi Hanička poslala. Sehnala grafiku u manželky tvůrce Ladislava RUSKA-ŠAMANA, který je často u ní na blogu a mně se líbí.

To je tedy originál linoryt, já ho jen oskenovala.

Také napsala Doc. Zbyňku ŠIŠKOVI, že sbírám ježky ve všech podobách. Poslal mi tedy na její email básničku „Radost z nalézání“.

Ani nevím, jak jsem si to všechno zasloužila.

Dnes dopoledne taky zvonila pošta a přišel mi zase balíček. Bylo to dost velké překvapení asi nejen pro mne, ale i pro dárce. Byla to opět moje milá blogová kamarádka Zdeňulka, která mi poslala své dva originály, ale opravdu prý nevěděla, že mám narozeniny, bylo to nějaké vnuknutí, protože prý mi je posílala jen tak a vyrobila je, když koupila knížku, ve kterém byly návody na tyto krasavce.

Ježek Kamilka

Ježek Jůlinka.

K tomu byl i tento jejich příběh :

„Dobrý den, jmenuji se KAMILKA a jsem z čistého rodu ježků… možná nejsem dokonalá, ale ježek opravdu jsem . Stala jsem se svobodnou matičkou a moje dítko JŮLINKA je to nejkrásnější ježčí mládě.. (alespoň tedy pro mne). Dozvěděly jsme se, že u Vás je všem ježkům dopřáváno to nejlepší – tak jsme tedy přijely k Vám. (Teda doufám, že Vám to opravdu nevadí). Moc děkujeme a teď teda Vaše KAMILKA A JŮLINKA.“

No, není to krásný příběh a nádherní ježečci? Dala jsem jim čísla 237 a 238. Tolik jich skutečně fyzicky mám.

Už je článek hezky dlouhý, tak nechám pokračování mého tři čtvrtě století na zítra …….

Vaše Ježurka