Už se mi zase stýskalo po krásných kočičích fotkách. Nebudu u toho moc povídat, jen ukáži, co se mi taky moc líbilo.
Juliánek je fit, taky je vidět, že je mu se svou kočičí mámou dobře.
To je pohodička
to se to spinká, když se aspoň dotýkají
stočí se do klubíčka a opře se o ruku vnučky
Juliánek ve všech polohách, ale vždy s Laděnkoou.
Tak toto není, že by nadával, ale tááákhle si zívnul.
A nakonec ještě jedna společná fotečka.
To jsou tedy všechny kočičí fotky, které se mi moc líbily a tak jsem je chtěla ukázat i vám. Je vidět, že jsou spokojeni oba dva. Jak vnučka, tak její kočičí děťátko.
No ale nedá mi to. Mám tady jeden rest z minulého týdne. Psala jsem, jak jsme byli v sobotu v Praze na bowlingovém turnaji vnuka a syna. Další den hráli bowlingovou ligu, oba jsou v jednom družstvu a tu část (tuším za Čechy), vyhráli. Pak už bude republiková v květnu snad v Olomouci, jestli jsem to zase nespletla.
Tato legrační fotka se mi nejen líbila, ale etaké mne rozesmála, proto mi nedá, abych vám ji nepřidala jako bonus. To je vítězné družstvo, hrají za BC Benedikt Most a vnuk se svým mladým spoluhráčem si to jako vyřizují s mým synem, protože držel pohár a měl medaili. Určitě jste ty moje kluky poznali.
Ale ještě přidám jednu fotku, která už je pár pátků stará a sama už nevím, kdy to bylo foceno.
Poznáte, kdo je ten blonďatý klučík s brýlemi? Poznali nebo nepoznali jste? No dobrá, je to náš bowlingový borec Lukáš ve svých začátcích. Trošku nám vyrostl a zmužněl, že?
Venku fouká vítr, mlátí mi to tady na balkoně s prádlem, že se bojím, aby mi neulétlo, nemáme balkon krytý. Jo a jen nakonec přiznám, že jsem byla dnes s tím mým bolavým zoubkem – no a dobrý! Je opraven a snad dá chvíli pokoj,. Mějte se krásně, to vám přeje vaše Ježurka