Už jsem se tady nedávno přiznala, že mám v diáři za sebou spoustu aktivit, tak pokud jsem vás ještě moc neunavila svými častými články, můžete nakouknout, co se včera dělo.
Byli jsme pozváni na oběd do restaurace. V týdnu totiž měla narozeniny druhá babička, maminka naší snachy. Měla krásné jubileum 80. let. My se všichni tak nějak bereme, že jsme jedna rodina, tak nás milá Jiřinka také pozvala. Její syn s rodinou bydlí v jižních Čechách, tam už to s nimi oslavila, tak nás tentokrát nebylo moc, jenom šťastná sedmička.
Měli jsme sraz hned po jejich otvíračce v 11,00 hodin, protože než si objednáme a než nás obslouží, uteče taky nějaký čas a my všichni jsme zvyklí obědvat brzy, ještě před pravým polednem.
Každý si vybral podle svého. Většinou si pochutnávám na křehkém kuřeti s rýží, to si dal manžel, no a já si pro změnu dala křehkou kachnu. Masíčko bylo skvělé, ano, byla to opravdu kachna. Polévku nemusím, tak jsem měla zelný salát a manžel si zase vždy pochutnává na jejich kuřecí polévce.
Ovšem ještě než jsme usedli ke kulatému stolu (opravdu pro nás měli připravený větší kulatý stůl), tak jsme jubilantce popřáli a my s manželem předali dárečky. Ostatní jí dali už dárky doma, ale pusu s kytičkou dostala přece jenom i tam.
Nechtěla jsem to hrotit, ale pár fotek jsem přece musela pořídit, no ne?
Tady mi zrovna oslavenkyně říká, že už se nehodí ji fotit, ale měla smůlu.
To je moje snacha s mým synem, tedy dcera oslavenkyně Miládka
Její vnoučata, tedy i naše, Lukáš a Lada
Zde snad ani nemusím představovat, jen prozradím, že si manžel vzal tu novou košili. Sluší mu, že?
No a pak jsem řekla, že se bude fotit klub seniorů. Jiřinku jsme dali doprostřed a Laděnka než nás vyblejskla, tak nám poradila, abychom se postavili ke „svým“. Budhové jsou určitě také dost staří a jsou tam taky tři.
Ještě jsme vyfotili kytičky, ty růžičky jsou od nás.
No a nakonec tady mám jeden dáreček, který jsem vám slíbila ukázat v té finální podobě. Hlavně jsem ráda, že jsem nejen překvapila, ale hlavně potěšila jubilantku a dnes ráno mi volala, že už se s tou novou dekou večer u televize přikryla a že ji hřála. Měla z ní radost a já zase z toho, že se líbila a dojala ji i k slzám.
Moje dílo je hotovo. Otočila jsem roh, aby bylo vidět, že je opravdu podšitá červeným úpletem. Je velká 84 x 132 cm, na přikrytí nohou stačí až až.
Tak ještě hodně zdraví, Jiřinko!