Dnes je pátek a to nakupujeme i na víkend, protože to máme vždy od nakupování volno. Navíc zítra jedeme zase na posezení s rodinou u příležitosti oslav narozenin mé vnučky Lady.
Tak tedy jsme se vydali do supermarketu, kde si většinou nakoupím i maso. Manžel sice špatně spí v poslední době, ale bradavici si ošetřil a tak šel. Jen tak mimo téma jen řeknu, že to včera nevydržel a šel znovu na chirurgii. Tam mu řezání chirurg nedoporučil, protože by prý odešel s berlemi a čtrnáct dní by nemohl ani ven, aby mu nepopraskaly stehy. Takže dál jedeme s léčením pomalu. Ale to jen tak na okraj.
Když jsme šli zpátky na autobus, potkali jsme jeho kamaráda z mládí – hráli spolu fotbal. Už jich moc nežije a ten je asi pět let vdovcem, žije sám. Postěžovali si oba dva na to, jak to mají se zdravotními problémy a kdo je starší. Kamarád myslel, že je manžel mladší než on a nakonec se domluvili. Jsou měsíc od sebe! Ta domluva ale byla! Manžel má naslouchátko, jeho kamarád ne, ale slyší hodně špatně, tak si to museli častěji opakovat nebo říkat hodně nahlas.
Manželův kamarád nám říkal, že tak každý den vyráží obejít město, že má sraz se dvěma svými vrstevníky a jdou se denně kouknout do toho supermarketu, co tam mají a něco málo koupí.
„Koupím si tam třeba taky jeden citron, nebo někdy dva, ale ten druhý po čase vyhodím, protože na něj zapomenu“, říkal kamarád.
„Někdy taky koupím mandarinky, dám je do lednice, pak na ně nemám chuť a když si na ně vzpomenu, tak jsou na sr..čku a tak je vyhodím.“ „Jo a dnes si udělám k obědu sekanou, nechce se mi s ničím vařit, tak někde něco koupím, uvidím, co mají.“
Tak v tomto duchu probíhala diskuse, mne tedy dostal kamarád s hláškou, že někdy koupí dva citrony, ale ten druhý většinou vyhodí. Pak přešli znovu na zdravotní problémy, že nemohou v noci spát, kamarád prý má prášky na spaní a NIC. Je ospalý, ale neusne ani po obědě. Jo a taky prý vůbec nejí ovoce nebo zeleninu. Jablko měl naposledy, když žila jeho žena. Ta mu ho prý oloupala, nakrájela a to mu chutnalo. Slyšíte, ženy? Pak že nás muži nepotřebují, ani jablko sami nesní.
Plodná debata co? Ale jo, já se zasmála a oni byli rádi, že se zase po čase potkali a tudíž žijí, i když prý to tam nahoře už mají spočítané.
Ať je to tak nebo jinak, my už jsme vždycky rádi, když potkáváme své vrstevníky po nějaké době, protože když se delší dobu nepotkáme, máme černé myšlenky.
Všem krásný víkend přeji. A aby bylo brzy to jaro, přikládám sluníčkovou kytičku, kterou jsem dnes koupila.
