Ano, dnes jsem začala. Měla jsem první rehabilitaci, čekala jsem víc jak tři týdny, než mne objednali a přiznávám, že už pár let jsem na tyto rehabilitace s páteří nedocházela. Konstatovala jsem, že mi to nepomáhá. Chodila jsem rehabiitovat po redresi obou ramen, tak si mne tamnější sestřička stále pamatuje. Je jich tam víc, ale tahle je tam už hezkou řádku let.
Jen jsem čekala, jaké to dnes bude a hlavně, jestli to bude k něčemu. Byla jsem objednána na pravé poledne, ale přiznávám se, že se mi vůbec ale vůbec ani nechtělo z domoval. Venku to totiž v půl dvanácté, když jsem čekala na autobus, vypadalo takto :
Vím, že to takto asi dnes vypadá všude, chumelí a do toho fouká ještě dost studený vítr, ale co naplat, nasadila jsem si kapuci na hlavu a šla.
U dveří, než si mne sestřička převzala, jsem viděla, že se dávají na nohy návleky, ale viděla jsem tam jen odložené ty již použité. Pravda, dlouho jsem nikde návleky nepoužívala, nebylo třeba, proto jsem marně pátrala, kde jsou ty nové a co je vlastně tohle?
Já vím, že vy, kteří to znáte, si možná ťukáte na čelo, ale já fakt nevěděla, JAK se toto může navléknout na boty. Naštěstí za mnou přišla maminka s jednou holčičkou, která si šla ty návleky ihned vzít na boty a já nemusela vypadat jako tydýt, protože bych se musela zeptat.
Pak přišla sestřička a vzala mne nejdříve na nahřátí soluxem. Posadila mne před lampu, která mi mohla svítit jen na krční nebo bederní páteř, mohla jsem si vybrat, i když mám rehabilitaci psanou na celou páteř, tady to nešlo.
Pak jsem se přemístila jinam, na masážní stůl a následovala reflexní masáž celé páteře. Přiznávám, že tohle bylo hodně příjemné a přesně jsem cítila, jak mi vystřelují při tom signály tam, kde to vždy nejvíc bolí. Sestřička mi řekla, aby mi to pomohlo, že tomu musím taky věřit. Tak jsem s tím hned začala.
Po masáži jsem cestovala zase do té kabinky, kde jsem se nahřívala, protože jsem měla ještě napsanou elektroléčbu a to endomet na krční i bederní páteř. Přede mnou tam byla paní, která zrovna odcházela a koukám, že si balí svůj ručník, který měla prostřený pod sebou. Vída, to je nápad, říkala jsem si, proč mne na to nikdo neupozornil. Mne by to nenapadlo, protože ještě před těmi pár lety tam dávali ručníky svoje. No jo, co se divím, šetří se všude. Takhle jsem ležele jen na podložce, na kterou si lehne každý.
Ale to vše se dá a teď je hlavní, aby mi to aspoň na chvíli pomohlo a já tomu CHCI VĚŘIT. Příští rehabku mám zase v pátek, ale potáhne se to celý měsíc. Mám jich napsaných celkem deset a celkově jsem tam pobyla asi jednu hodinu.
Tak jsem popsala své dojmy a zatím dobrý, ale nechci to zakřiknout.
Nedá mi to, musím se dnes s vámi podělit o jeden super obrázek, který je tak typický pro mne, který mi dnes poslala Miluška a poukazue na mou oblíbenou činnost u televize.
Mějte pohodový den. Vaše Ježurka, která má teď pro změnu v rukou háček.