I v sobotu většinou vstávám jak ve všední den, tedy v sedm hodin. Tento den jsem čekala slíbenou návštěvu dcery a také syna s rodinou. Protože v sobotu téměř vždy ještě peru a peču mimo vaření, raději si ráno přivstanu, my totiž ještě stále obědváme, jak jsme byli zvyklí v práci, tedy v 11,00 hodin.
Ráno jsem tedy prvně dala prádlo do pračky, měla jsem nachystané i ručníky a utěrky, tak abych to dopoledne zvládla. No a pak jsem se pustila do pečení.
Minulý týden jsem nepekla. Měli jsme nějaké zbytky v mrazáku a nikdo se neohlásil, že by přišel na návštěvu, tak nám to stačilo. Včera jsem si řekla, že už jsme dlouho neměli kakaovou tvarohovou bábovku, ale na nás dva je dost velká, tak jsem se dala do toho. Výsledek mne uspokojil.
Pak jsem měla ještě jeden nápad. Měla jsem na mrazáku půlku listového těsta, tak jsem si řekla, že něco vyzkouším. Neměla jsem nic koupeného na pizza šnečky ani na tyčinky se sýrem a šunkou, tak jsem zkusila takové obyčejné tyčinky. Koupila jsem nedávno pikantní tavený sýr a byl opravdu pikantní, až mne pálila pusa. Tak jsem to zkusila. Rozválela jsem těsto jako na tyčinky, rozdělila na polovinu, jednu trošku potřela panenským olejem a posypala tymiánem a na tu druhou jsem namazala ten zmíněný sýr. Pak to k sobě přitiskla, přejela válečkem a udělala takové menší tyčinky, protože toho těsta nebylo moc a vlastně to bylo na zkoušku, co kdyby to nechutnalo, že? Nahoře jsem to mimo potření vejcem ještě trošku posypala červenou paprikou. Sůl na to manžel nechtěl.
Tady je příprava
a tady výsledek. Byla jsem pochválena jak manželem, tak dětmi,.
Vyšlo mi to dobře, jen jsem z trouby vyndala bábovku, tak jsem tam dala tyčinky. Následovala malá pauzička na kávičku a už jsem šla připravovat polévku. Manžel si poručil bramboračku, a protože do takové patří i houby a já měla ještě hrstičku sušených, tak jsem si řekla, že je tam přidám. Já si na polévku připravuji zeleninu předem, tentokrát jsem však měla čerstvou a tu já krouhám na robotu najednou na víc porcí, tak jsem se také trošku zdržela. Pak jsem měla rýžové nudle se zeleninou, tedy hodně přípravy, ale vaření pak šlo.
Zbytek zeleniny připravený na mrazák v dávkách na polévku.
A toto je na robotu připravená zelenina na oběd – rýžové nudle s kuřecím masem a zeleninou. Jen mrzkem jsem zapomněla nakrájet, tak jsem musela ručně.
Odpoledne jsem ještě připravila těstovinový salát k večeři a po chvilce už klepala na dveře dcera. Přijela sama, vnoučata nebyla doma, tak jsme poseděli u kafíčka, pokecali (i s manželem, aby bylo jasno), slíbili si, že se zase brzy sejdeme v Mostě v čínské restauraci a dcera jela dál na slíbenou návštěvu.
Asi za hodinu po ní přijel syn, ti přijeli všichni čtyři, z čeho jsem měla také velikou radost. Už dceři jsem říkala, ať řekne vnučce a teď jsem to osobně vyřizovala s vnukem od syna, že až pojedeme na ten k vánocům darovaný pobyt v Praze, že bychom moc rádi s manželem a studujícími vnoučaty poseděli v Praze v cukrárně. Pozvali jsme tedy Lukáše s jeho Ivankou a Terezku od dcery a já teď jen věřím, že nám do toho nevleze něco nepříjemného, abych se měla na co těšit. Škoda, že se tady děti nemohly sejít, ale každý má už svůj program, tak snad příště.
Příjemné odpoledne uteklo jako voda, já jsem byla opět nabita energií a vím, že se mám zase na co těšit. Navíc jsme si ještě s nejstarší vnučkou domluvily takový malý kšeftík po příjezdu z Prahy, že teď jen budu ráda, když se to všechno splní.
Vím, že my, senioři, už toho k čekání moc dobrého nemáme, ale nějaká aktivita či posezení s rodinou, to je to nejkrásnější čekání a když dojde k naplnění, nemá to chybu.
Krásné čekání něčeho pěkného a milého přeje i vám všem Ježurka