Už jsem zde psala o tom, že mi moje neuroložka doporučila infuze, na které mohu chodit na jednu internu, kterou mám nedaleko a nemusím až do nemocnice ani ambulantně, natož ležet, jako před 2 roky.
Byla jsem se tam tedy před časem objednat a včera jsem začala. Dávají prý tam celkem šest infuzí, sice jenom „stovky“, takže se brzy vykapáno, ale vše potřebné prý obsahují jako ty s větším obsahem.
Sestřička je opravdu trpělivá, má můj obdiv. Při objednávání mi hlásila,že to trvá vzhledem k malému obsahu jen asi tak dvacet minut, ale včera jsme si to užily obě dvě. Jak napíchla první žílu, praskla, taktéž to dopadlo i s tou druhou. Hlásila jsem, že do nártu ruky nechci, že jsem měla v obou už z nemocnice zánět a dost velký, ale nakonec to na potřetí skončilo stejně v nártu pravé ruky a kapalo a kapalo pomaloučku hodinu, ale stejně to pak prasklo a ani to všechno nevyteklo. Na ruce mi zůstala naštěstí jenom modřina, která ani nebolí.
Pak jsem se ptala sestřičky, jestli mám vůbec ještě dnes chodit. Říkala, že ano, že to zkusíme. Tak jsem dnes šla až po obědě. Prý se na mne vybavila a řekla, že mi dá hadičku, tedy nechá mi tam kanylu, což mi doktorka řekla, že nejde, že nejsem ve sterilním prostředí. Ale jinak bych neměla asi nic. Ale stejně chudinka napřed dvě kanyly zničila, protože zase ty moje první dvě „praskačky“ nevydržely. Říkala, jestli to nevyjde ani potřetí, že to vzdává, protože jich víc nestihla ukrást.
A takhle jsem přišla dnes domů.
Na tom prvním snímku tedy není moc vidět ta modřina na pravé ruce, ale dole to zalepené je pokus z dneška a na té levé je ten druhý pokus plus ta kanyla, na kterou musím být opatrná.
Držte tedy, prosím, všichni palečky nejen mně, ale i sestřičce, protože se fakt snaží. Včera tam za mnou přišla taky paní na infuzi a měla to podobné jak já říkám v bleděmodrém.
Krásný slunný den přeji! Vaše olepená a propíchaná Ježurka