Dnes jsem byla od rána zapřažená, ani jsem nedoufala, že se dostanu na chvíli na počítač, ale když mi vybyla chvila a já jsem procházela došlé emaily, tak si asi sousedé říkali, jestli nemáme předčasný silvestr, jak jsem se řehtala dlouho a nahlas. A tak jsem musela, i když jsem to dnes neměla v úmyslu, vám to tady také ukázat, čemu jsem se tak smála.
Napřed jsem otevřela email od vnučky Lady, která napsala a zdokumentovala, že je Hubert zpátky!
Kdo je to Hubert? To je ježek, který už k nim chodí tři roky a někdy přivedl i kamarády.
Jen dala vnučka pod schody talířek s granulemi, během čtvrt hodiny bylo slyšet chroupání.
To je krasavec, že? A je věrný, chodí pořád.
Další vzkaz byl od vnuka Toma. Byl to vlastně dotaz. „Babi, víš, kde byl včera večer děda? Já jsem ho potkal.“
Další živý ježek na scéně a další pohotová fotka! To už jsem zavolala manžela, aby se na sebe přišel podívat, kde se to večer toulal.
A do třetice jsem dnes dostala obrázek dalšího krásného živého ježka od Hanako, čtenářky našich blogů.
Napsala mi k tomu, že se tento ježčí kluk připletl synovi do cesty před traktůrek. Když syn zastavil, tak se šel pod ten traktůrek ohřát. Svinul se teprve, když do něj jemně strčil větvičkou. Na snímku se právě svinuje a mává všem pacičkou.
Je to milé, že? Všechny fotky jsou živých ježků, prakticky viděných v jeden den a já všem moc děkuji za tuto krásnou podívanou. Proto jsem je dala zvlášť, bez těch obrázkových. Ti zase budou příště.
Já všem moc a moc děkuji, že si při pohledu na ježka vzpomněli na mne, ale také za tu akčnost, že hned fotili a poslali. Tedy díky, díky, díky.
Vaše Ježurka