Ráno jsme se vydali jako obvykle na menší nákup. Šli jsme původně pro dvě až tři věci a vraceli jsme se s plnou taškou. Však to znáte. A to jsme nebyli v nějakém velkém supermarketu, ale zase jsme si nakoupili něco dopředu.
Po příchodu domů, když už jsem se samozřejmě svlékla, tak jsme zjistili, že jsme zapomněli si koupit vedle v obchodě dia šťávu, kterou si přidáváme na pití do vody a už došla a také se při cestě kouknout do sklepa, jestli tam máme ještě zavařená jablka, že bych udělala na víkend štrúdl, abych je taky spotřebovala.
No, co naplat, za blbost se platí. A to ještě manžel říká, že bude muset na pedikúru!!! On, který se mi vždy divil, co tam stále dělám. Má na plosce nohy otlak, že se toho prý nemůže ani dotknout, inu asi se klube kuří oko. Jinak to nevidím.
Znovu jsem se tedy oblékla, nastartovala nožky a šla všechno vyřídit při jedné cestě naráz. Manžel jde na pedikúru v úterý, šťávu jsem koupila a jablka přinesla také. Jen jsem vyfuněla znovu nahoru, zvonila dole pošťačka. Tak jsem klusala znovu dolů, co dolů, ale opět nahoru. V krátké době za sebou jsem tedy zdolala 63 x 3 = 189 schodů. To mi bylo vedro!
Ale co, vyplatilo se! Otavínka – Hanička mi poslala z Písku dalšího ježka do sbírky, kterého tam uviděla a byl avízovaný, prý dopředu, kdoví jak to prý bude až budu mít svátek.
A to je on. Opět další, kterého ve sbírce nemám a moc se mi líbí ta jeho očička. Otavínce moc děkuji a věřím, že bude zase brzy fit, a já už mám vybráno dopředu.
Přeji vám všem také radostný den. Vaše Ježurka