Ráno jsme se probudili do počasí, kterému říkáme, že by tam psa nevyhnal. Pršelo, foukal studený vítr a to už celou noc, tak se nám ani ven nechtělo. Dnes jsem měla navařeno z víkendu, ale chtěla jsem k tomu koupit čerstvý knedlík, ale kvůli tomu jít do toho nečasu? NE! Uvařila jsem rýži, stejně je zdravější.
Měla jsem tím pádem dopoledne volné a jen sedět a koukat, nebo luštit celé dopoledne? To ani náhodou. Všimla jsem si, že už moje ježčí sbírka v sekretáři potřebuje vyčistit od prachu, tak jsem se do toho dala. A abyste z toho měli něco i vy, kterým se moje sbírka líbí, tak jsem to taky trošku zdokumentovala.
Už je „první patro“ venku
a kam se poděli? Jsou na stole a jako vždy je srovnám zase trošku jinak.
Řadím už zadní řady, kam se snažím srovnat všechny plyšáčky.
A vzpomínám. To jsou první ježci, na základě kterých vznikla ta myšlenka sbírky. Jsou už trošku poničení, protože si s nimi hrála vnoučata. Plyšovému jsem musela udělat „nové“ očičko, ten na setrvačník už dávno nejezdí, drží pohromadě jen silou vůle a ten žlutý byl původně pískací…
Při té menší inventuře jsem zjistila, že tihle dva ježci jsou duplicitní, ale to vůbec nevadí, mohu je rozdělit, něco sem a něco vedle do obýváku za sklo.
Tohoto pískacího ježečka koupila původně dcera Peggy, že si s ním bude u nás hrát. Nakonec se jí moc nelíbil, tak hned po premiéře skončil mezi kamarády.
Nevěděla jsem, kam umístit ty mrňavé, kteří by nebyli moc vidět, tak jsem je „naložila“ na ten krásný originál od Toničky.
A ještě jsem si v tom sekretáři vyklidila jeden šuplík, kam jsem k ježčím obrázkům a pohledům přidala tyto ježčí dárky, protože se za sklo moc nehodily.
Ještě jsem si u toho všeho zapisovala, jaké druhy, vlastně jaké materiály mám mezi těmi ježky. Určitě je nejvíc těch plyšových, ty mám také ještě všude po bytě, pak jsou to ježčí svíčky, pískací, ze dřeva, ze slámy, z nějaké hmoty s bodlinkami z vlny, ježci jako gumy, jako brože, ježčí perníčky, ježek z marcipánu, hrníčky s ježky, no úžasné! Také mám některé ježčí originály, jako třeba ten „naložený“ a různě ručně tvarovaní.
Kdo si hraje – nezlobí. Je vám tedy doufám jasné, jak jsem byla dnes hodná. Krásný den a buďte taky hodní!