Včera měl můj manžel opět problém s velkým P. Je diabetik, nemá nějak moc vysoký cukr, ale bere prášky. Pamatuji si, jak to začalo asi před 12 – 15 lety. To jsme jezdili do lázní s pohybovým ústrojím a tam vždy brali i krev. Manželovi jednou náš doktor řekl, že má trochu zvýšený cukr. Manžel vždy měl moc rád oplatky a taky byla doma pořád zásoba. Dával si je nejen ke kafíčku, ale i jen tak. Doktorovi se přiznal a ten mu řekl, ať to omezí a do kávy si dává místo dvou kostek jednu. No, manžel sladil jen jednou kostkou, ale koupil si sladidlo a omezoval oplatky.
Hladina cukru se stále ještě držela i bez nějaké zvláštní diety a léků, ale asi tak před čtyřmi roky bylo utrum. Zvýšil se mu během měsíce tlak i cukr. A bylo to na prášky. On, který dosud žádné nebral, najednou měl dvoje. Měl držet i dietu, ale omezoval se hlavně ve sladkém. Toho se bál jak čert kříže. Já peču se sladidlem, tak to si dal, oplatky už baští jen dia. Na moje rady, že to není jen o cukru, nedbal. On je uzeninový typ a vysočinka, párečky, salámek – to jsou dobroty téměř na každý den.
Až včera ztuhnul. Máme od doktorky glukometr, takže mu musím občas měřit cukr a včera jsme zase asi po měsíci šli na to. Tedy na to měření. Když jsem viděla hodnoty, taky mne to zvedlo ze židle, hladinu cukru v hodnotě 10,2 ještě nikdy neměl. Okamžitě ho to vyděsilo, i když se po dvou hodinách po jídle číslo snížilo na 8,2 tak to bylo dost.
Šla jsem tedy to šuplíku, kde byly uloženy jeho brožurky z doby, kdy mu byly předepsány léky a dala jsem mu je znovu přečíst. Nechci mu sahat do svědomí, ale myslím, že je dřív ani nečetl. A pak se začal divit a také trochu bát. Divit tomu, že kdyby měl dodržovat to, co tam píší, tak nesmí jíst nic a bát toho, co by bylo, kdyby….
Dnes jsme potkali naše známé manžele i vrstevníky, pán má cukrovku, ale dost silnou, píchá si inzulín, tak to spolu konzultovali a manžel konečně uvěřil tomu, že mu škodí hlavně ta uzenina. Hned si dnes koupil k večeři místo uzeniny uzla. Toho on taky rád, ale jsem zvědavá, jak to dlouho vydrží. Šunku může, i když taky ne po kilech, ale to není ono, no ne? Už sondoval v obchodě, že tam mají i kuřecí párky. Ach jo, tak jsem zvědavá! Držím mu palečky.
Co naděláme, stáří je tady a přiměřeně k věku se hromadí i choroby. A manžel si na to ne a ne zvyknout.