Nestačím se divit. Už včera v podvečer. Kolem sedmé hodiny večerní někdo zvoní. Už od jisté doby nechodím otvírat, tak jsem poslala manžela. Slyším nějaké pány, které zve dál. Přišli nám zapisovat odečty na topení a vodu.
Říkám: „Pánové, ale jak to, že jste tady, když nikde nic nebylo oznámeno?“ Jeden z nich mi odpovídá, že je to dole na nástěnce. Divila jsem se, že máme nějakou nástěnku, prý naproti schránek. No jo, tam jsou telefonní čísla, která by se mohla hodit, ale zatím tam nikdy žádná jiná informace pro nás, nájemníky nebyla. To byl fofr, jakým lítali pánové po bytě. Měla jsem sama na sebe vztek, že jsem si toho nevšimla, protože jsem si nezapsala na papírek jako vždy aktuální čísla. Na to, jak si to hlásili, nebylo možné reagovat, pak už mi dávali pod nos papír k podpisu.
„Tak moment“, říkám, „ani nedáváte kopie, tak se aspoň podívám, jestli to máte zapsané čitelně, protože loni mi zapisovatelé připsali 30 navíc a byla prý to i moje vina, že jsem to podepsala“. Koukali po sobě nějak divně, jako že jsem asi ne úplně normální a pravili, že brzy už nebudeme mít vůbec žádnou kontrolu, protože to budou zapisovat ze silnice.
Vím od Milušky, že to tak probíhá už u nich v Mostě, ale nepřipadalo by vám to tak, jakože si tam napíší stejně, co sami chtějí? A jeden nemá odvolání. Zapsala jsem si tedy stavy po jejich odchodu, teď budu jen zvědavá, jak to dopadne letos. Ale věřte, že z toho dobrý pocit nemám ani náhodou. Každý si bohužel dnes dělá co chce, jak to říká neustále můj manžel.
Dalším včerejším překvapením pro mne bylo to, když jsem se dočetla, že zemřel ten náš neznámější bezdomovec, jak jsem o něm nedávno psala. Bylo prý mu kolem osmdesátky, a když nepřišel dva dny večer na ubytovnu, šli ho hledat. Našli ho u potoka, už byl mrtvý.
To je Palo. Vlastně byl.
Tak nám zbyl už jen ten jeden, ale toho jsem už dva dny neviděla, tak snad je konečně někde pod střechou, uvidíme.
Ale překvapení nebyl pro mne konec ani dnes. Sundala jsem večer z mrazáku kuřecí prsa, že udělám kuře na paprice s těstovinami. Když jsem chtěla začít vařit, tak koukám, co jsem to sundala za maso? Píši si tam cedulky, ale tady byl nějaký slabší papír, který se rozmočil, a moc to nebylo vidět. Ale nakonec jsem vyzkoumala, že to bylo krůtí prso a to mi bylo na papriku škoda. Život je změna, řekla jsem si a udělala jsem řízky s bramborem a zelným salátem. A byla to mňamka, však je to fuk, co si vaříme, když jíst se musí denně, ne?
Ale ještě jedno dopolední překvapení. Koukala jsem se, že venku sněží! Ihned jsem běžela pro foťák, abych to zdokumentovala i pro sebe, ale foťák ani ťuk. Došly baterie, tak jsem to vyfotila aspoň mobilem. Zrovna byli na hřišti děti, asi mateřská škola, netušila jsem, že si tam chodí hrát i v zimě. Tak a to je pro dnešek vše. Stačí, ne?
Ty děti z MŠ jsou trošku vidět na tom prvním obrázku. Už ale zase dávno sníh nepadá.