V poslední době koukám, co vychází časopisů, hlavně v úrovni bulváru, což mne osobně moc nebere. Protože ale ráda luštím, kupuji si každý týden také jeden a už řadu let. Také pravidelně zasílám soutěžní kupon, i když jen emailem, ale také jsem nic nevyhrála. Ale co, trénovat mozek musím, tak nevadí.
V tomto časopise jsou opravdu všelijaké druhy k luštění, když je tam osmisměrka nebo kris-kros, tak to je manželova parketa. Jinak jsou tam i skutečné příběhy ze života, za které vyplácí honorář, dále i rady jako třeba kam zajet do lázní nebo na dovolenou, něco o zdraví i o půvabu, móda, recepty a také tam bývá vždy rozhovor s nějakou známou osobností. Těmto já celebrity neříkám.
Dnes jsem si po obědě jako vždy lehla na gauč k odpočinku, u kterého vždy něco čtu. V tomto časopise mne zaujal příběh jedné starší seniorky, které je 92 let a chtěla jsem se o tom zmínit, aby bylo vidět, že i takové šikulky jsou mezi námi. Psala o svém životě, o lásce, už je bez manžela, ale naštěstí má syna a od něho vnoučata i pravnoučata. Seniorka je to stále čiperná, která procestovala spoustu zemí, sportovala, zpívala a vystudovala Univerzitu třetího věku. Léta také cvičí jógu. Ve svých devadesáti letech vyhrála na literární soutěži pro seniory první místo s touto básní :
Ach ta duše, snad je okouzlená?
Pravdivá a stále vroucí?
Pro dnešní dobu sice tolik neznamená,
avšak stále je vážná a žhoucí.
Jen v zahradě rajské se jí vede,
tam sbírá moudra vzácných lidí,
z minula a snad i z nebe,
a pak už jasněji na cestu vidí.
Když pak po tiché meditaci,
se zas na zem vrací,
nikoho nesoudí, ani Adamovu vinu.
I doba hrůzných válek
i doba Harpagonů,
se v mlze vytrácí,
jen jedna zůstává,
že pravá láska spasí lidstvo a svět,
a já v něm nezahynu.
Tuto báseň od paní Heleny jsem musela napsat, protože je opravdu krásná a doufám, že nebudu bita. Já nevím jak kdo, ale já před ní hluboce smekám.