Po nadpisu se mi chce dodat, že by to už byl život hodně ochuzený. Žila jsem tak až do 13. Července 2007. Tento den jsem si nechala zapojit internet a nyní si už ani nedovedu představit, co jsem tenkrát místo brouzdání po internetu dělala.
Pamatuji si, že mne vždycky rozčilovaly poznámky, že to a to si můžeme najít na www…. „Oni si myslí, že má každý internet“, byla moje slova tenkrát. No a tak jsem si ho nechala připojit.
Rok poté jsem si založila blog, snažila jsem se učit a učit a jak to říkal ten jeden soudruh? Je pravda, že se učím stále, ale mám šikovná vnoučata, i když ze začátku to byl hlavně syn, který mi pomáhal, když jsem si nevěděla rady. A psát o tom, co mi přinesl blog, to už by bylo jiné téma. Hlavně jsem tu našla spoustu nových přátel a kamarádek, za což jsem ráda.
Práci s počítačem jsem ještě stihla v době, když jsem byla zaměstnaná, a to ostatní postupně přicházelo.
A dnes? Odpoledne pravidelně zasednu, abych se podívala, co je nového nejen na vašich blozích, ale vůbec ve světě, omrknu nové emaily, kde se něco dozvím nebo se zasměji a pak event. tvořím nějaký článek na blog.
Vůbec nevím, jak jsem dřív získávala informace, přece jsem občas také potřebovala něco najít, aspoň recept, no určitě to bylo těžší.
Díky internetu jsem poznala i spoustu výborných lidiček, bez kterých už by mi bylo opravdu hodně smutno, ale našla jsem zde i hodně příbuzných, nejen těch, které jsem neznala, ale i těch, o kterých sice vím, ale protože jsou daleko od nás, tak je teprve teď mohu vidět, jak vypadají dnes. Mohu si pokecat na Skype nebo FB, díky nimž taky nezapomenu na datum narozenin všech mých milých a přátel.
No, není to skvělé? Pravda je, že nic se nemá přehánět. Proto nevysedávám celé dny jen u PC, ale svůj čas věnuji i jiné činnosti a mým zálibám.
Internetu ale jsem opravdu za mnoho vděčná a jsem ráda, že i já, seniorka, jsem mohla do tohoto světa vstoupit.
Jednou větou řečeno “ MŮJ ŽIVOT SI UŽ BEZ INTERNETU NEDOVEDU PŘEDSTAVIT.