Ve čtvrtek ráno, jak jsem psala, jsme se zase po vydatné snídani vydali na cestu. Tentokrát hlavně vsedě. Jeli jsme tramvají na autobus, který nás zavezl do Dobříše. Tam už na nás čekal manžel kamarádky, aby nás odvezl k nim domů. Bydlí ve Staré Huti, což je kousíček od Dobříše. Byli to kdysi sousedé, hlídali jsme si děti, když byly malé, ale pak se odstěhovali do Prahy. Ještě i tam jsme se párkrát navštívili, pak si koupili domek v té vesnici, jak píši, a zmizeli. Nevím, jak se to stalo, psala jsem na jejich novou adresu, ale žádná odpověď. Pak jsem se jednou odvázala a napsala do Pošty pro tebe, do pořadu v ČT. Dlouho se nikdo neozval, tak jsem se ozvala znovu a volala mi jedna paní, že produkce nezařadila toto pátrání do vysílání, ale adresu a co se děje, to mi řekla. To bylo pro mne důležité, ne se producírovat v televizi. Měla jsem její adresu i telefon a už brzy jsme obě plakaly radostí, že jsme se zase našly. Dozvěděla jsem se už od pracovnice televize, že moje kamarádka je po mozkové mrtvici, že je upoutána na invalidní vozík, je ochrnutá na pravou stranu, ale že jsou soběstační, že se o ni manžel dobře stará. Samozřejmě mi jí bylo líto a tak jsme si hned při návštěvě Prahy domluvili, že se sejdeme. To bylo radosti. Od té doby, kdykoliv jsme jeli na dovolenou do Prahy (protože ji manžel miluje a kdysi tam bydlel, tak jsme jezdili fakt často), tak jsme se domluvili a všichni se sešli tak, jako letos.
A tady jsme spolu. Tentokrát jsme se neviděly 2 roky.
A tady je s manželem.
Vždy u nich musíme obědvat, kamarádka toho hodně zvládá levou rukou a co nezvládne ona, to udělá její manžel. Jsou skvěle sehraná dvojka. My jim zato vždy přivezeme nějaký malý dárek na památku a manžel kytičku pro paní domu.
Všímavý čtenář jistě vidí, že mám na sobě stejné tričko jako na fotce s vnučkou. Inu, není se co divit. Jezdíme „sockou“, nic neuneseme, tak toho sebou bereme opravdu minimum.
Tohle byla moje hromádka mimo věcí na sobě
Manžel měl ješě menší hromádku, takže tak to bylo. Měli jsme jen příruční tašku a manžel batoh na domácí obuv a věci osobní hygieny. Ale zvládli jsme to, já nakonec ze čtyř triček nosila nejvíc dvě, které buďto neměly rukáv nebo jen kratičký.
Odpoledne jsme se vrátili zase do Prahy, zašli jsme si ještě na kávu se zákuskem, něco si koupili k večeři a těšili se do postele.