Minulý týden ve středu jsme se vrátili z Olomouce, o tom jsem už rozsáhle psala. Ale právě na ten víkend jsem byla na řadě, abych jela za maminkou jí pomoci s tím, na co nestačí sama a bratr se švagrovou nestíhají.
Domluvily jsme se, že to o týden odložím. Maminka v tom neviděla žádný velký problém, ale ten nastal až jsem se chtěla domluvit s rodinou bratra. Měli právě na tento víkend naplánovanou opravu koupelny. Bourání starého zařízení určitě, o odpojení vody zatím přesně nevěděli. Co teď? Maminka už nutně potřebovala některé práce ode mne, tak jsme to domluvily tak, že přijedu v pátek s dcerou na otočku.
Ráno jsme vyjeli kolem půl osmé a před devátou hodinou jsme byly u maminky. Před začátkem plnění úkolů, které byly před námi, jsme si daly s dcerou kávu a pak se pustily obě do práce. Nejdříve jsem dala mamince do pračky prádlo, pak jsem jí šla umýt hlavu a následně natočit a dcera zatím žehlila to, co si maminka vyprala sama předtím. Protože na žehlení maminka téměř nevidí, tak nám to vždy schová.
Pak jsem se dala já do odmrazování lednice a dcera šla zatím vyluxovat. Bylo nutné také mamince spočítat léky, aby věděla, které si má vyžádat u lékaře a jiné drobnosti, o to jsme se s dcerou podělily. Oběd jsem vařit nemusela, mamince obědy vozí jedna firma, tak jsme se o to poctivě podělily. Zatím, co dcera pak umývala nádobí, já jsem mamince ještě jako vždy trošku ošetřila nohy, tedy takovou amatérskou pedikúru včetně odmočení nohou. To je dost důležité říci, protože jsem potom mamince také stříhala nehty. A PAK SE TO STALO! Maminka vykřikla, já se taky lekla, protože jsem maminku střihla, jak mi sjely nůžky a okamžitě se valila z rány krev. Ne, netekla, doslova se valila! To byla síla! Nešlo to vůbec nijak zastavit, co my spotřebovaly ubrousků, všechno kolem pokapané od krve, já vyřízená. Všechny tři jsme dělaly všechno možné a krev tekla a tekla. Po delší chvíli se mi to podařilo nějak zalepit, daly jsme mamince nohu nahoru a posadily ji tak, aby ji měla výš. Celá zpocená jsem pak šla vytřít, ještě dobře, že jsem to nedělala obráceně, protože by byla znovu celá podlaha pokecaná krví.
Když už jsem i pověsila vyprané prádlo, tak jsme si řekly, že si zasloužíme odpočinek u kávy. Nějaký koláč jsem měla já v mrazáku, ten jsem vzala sebou a něco také měla maminka ještě od sestry. Když jsme to daly dohromady, stačilo to pro všechny. Už jsme se pomalu chystaly na cestu, protože dcera měla doma ještě něco načasováno a tak jsem mamince chtěla vyměnit tu náplast. OUHA, OUVEJ, OUVEJ! Jak jsem to sundala, znovu potoky krve. Nevěděly jsme, co s tím. Maminka radila polévat to alpou, ale i to se minulo účinkem. Až cca po dvaceti minutách se to trošku stabilizovalo, my už musely s dcerou odjet, když maminka chodila, tak to víc neteklo, proto jsme odjely. Jak ale mně bylo, to si nedovedete představit! Ty neskutečné výčitky svědomí, volala jsem ten den mamince každé dvě hodiny a hlavně jí říkala, až to nechá zalepené určitě do rána a pak se uvidí. To byla muka, nemohla jsem dospat, už jsem viděla samé katastrofické scénáře, měla jsem zlé sny, jak maminka málem vykrvácela, při vzpomínce na maminku mne vždy píchlo u srdíčka a po těle přejel mráz. To jsem jí tedy pomohla, říkala jsem si. Ráno jak maminka odstranila náplast, co myslíte? Znovu začala téct krev. To už jsem byla hotová. Zoufale jsem přemýšlela, co teď. Nicméně po obědě, když jsem se jí zase dovolala, tak mi sdělila, že už je to dobré.
No, naštěstí další ráno to ovázané a zalepené odpadlo prý samo a už to bylo dobré. To jsem ale ještě v životě neviděla, aby ze střihnutí bylo takové krve, která nešla zastavit. Je pravda, že maminka bere léky na ředění krve, ale stejně.
Chtěly jsme toho všechny tři stihnout za ten jeden den co nejvíce a nakonec to byly nervy. Já už se příště budu hodně bát mamince ty nehty na nohou stříhat. Už to nikdy nechci zažít!