Zdá se mi to jako včera, ale pravda je zcela jiná. Právě 9. července 2008 jsem stvořila svůj první článek na mém začínajícím blogu. Nikdy by mne ani nenapadlo, že tady vydržím tak dlouho, že vám všem budu stále mít co říct a hlavně, že mne bude někdo číst.
A vůbec jsem netušila, že si najdu mezi bloggerkami své stálé čtenáře a také kamarádky a hlavně, že nezůstane jen u přátelství virtuálního. S mnohými z vás si nejen dopisuji klasicky, ale už jsem se seznámila zatím se dvěma z vás i osobně a moc mne toto setkání potěšilo a jsem moc ráda, že jsem vás všechny poznala. Nejedná se jen o seniorky, ale mezi mými blízkými přáteli jsou i zástupci mladší generace.
Ještě dodám pro úplnost, i když to většina z vás ví, že osobně jsem se poznala s Miluškou z Mostu, která je vlastně „sousedka“ a nedávno i s Haničkou – Otavínkou z Olomouce. Já věřím, že jestli vytrvám, příští rok mi přibude zase aspoň jedna nová blogová kamarádka, se kterou se poznám osobně.
Přiznám se, že ráda chodím na návštěvu k vám všem, je to nejen ze zvědavosti, ale připadá mi to jako vracet se na návštěvu k přátelům a sledovat jejich zájmy, osudy a sdílet jejich radosti. Jsem také potěšena, že mám i pravidelné návštěvníky ze zahraničí. Vlastně to ani jako zahraniční neberu, protože nepotřebujeme ani znát cizí řeč, rozumíme si a dobře si pamatuji dobu, když jsme byli ještě „jedna rodina“. Správně, myslím přátele ze Slovenska.
Je to tedy právě 6 let, co bloguji a 5 let co jsem členem AK. Nejvyšší čas začít chodit do školy, ne? Občas si tak říkám, že bych to už zase potřebovala, ale na druhé straně koukám, že nemám „toho Němce“ ve skříni, ale on – mizera jeden – už pomalu vykukuje ven.
Statistiku jsem dávala loni, ale aspoň něco málo. V tom dnešním vedru se mi moc počítat nechce, ale dnes, tedy 8. 10. v 17,30 hod. jsem měla na počítadle TOP LISTU číslo 190 570. Za rok bylo u mne tedy 69 387 návštěvníků, což si myslím je docela slušný. Na seniorku, která nepíše nic světoborného, převážně o své rodině, jsem spokojená. Od začátku roku jsem napsala 145 článků a jen se někdy divím, že mne stále ještě něco napadá. Průměr návštěvnosti za týden je v tomto roce taky slušný, kolem 1400.
Ještě nesmím zapomenout na jedno důležité poděkování. Díky vám všem se taky pomalu, ale jistě slušně rozrůstá moje sbírka ježků. Nedávno jsem je počítala a brzy už budu mít dvě stě těchto krásných zvířátek ze všech možných materiálů a různých velikostí. Pohlednice mám zvlášť a i tam už je slušné číslo. A to ještě musím zmínit obrázky ježků, které mi posíláte emailem. Super. Jsem moc ráda, i když nevím, jestli by to bylo na rekord v Guinessově knize.
Nakonec jen dodám, že jsem opravdu ráda, že jsem s tím blogováním začala a moc děkuji mé milé vnučce Ladě a také mé milé vnučce Terezce, že to bylo prakticky na jejich popud a že mne moje rodina zatím nebije, že je jim často v patách paparazi. Krásný den všem a děkuji za návštěvu i dnes!