Ve středu ráno jsem si domluvila na recepci odevzdání klíčů o něco dříve, děvčata tam byla ochotná, tak jsem mohla klíče odevzdat o něco dříve, než byl jejich začátek pracovní doby. Syn se snachou s námi ještě jeli naposledy na snídani a hned po ní nás odvezli rovnou na nádraží. Jeli jsme tedy vlakem, protože oni se ještě nevraceli.
Poslední fotka Olomouce je z nádraží.
Měli jsme místenky, tak jsme se nemuseli bát, že si nesedneme. Náš vagon byl nový, sedadla se stolečkem uprostřed, čisto a vše v pohodě.
Po cestě jsem ještě vyfotila velký železniční uzel – nádraží v České Třebové, přes které jsem nejela opravdu hodně dlouho. Ale jak jsem koukala, nic se nezměnilo.
Do Prahy jsme přijeli včas. Měli jsme chvíli volno před dalším odjezdem, tak jsme se zašli podívat do historické budovy starého nádraží, kde to bylo opravdu moc hezky opraveno a upraveno. Pořídila jsem tam ještě také pár fotek.
Také se vám to líbí? A na poslední fotce mi v Praze ochotně zapózoval můj manžel.
Z Prahy ta cesta uběhla přece jen trochu rychleji, brzy jsme přestoupili v Teplicích na ten náš vláček motoráček až k nám a byli jsme úplně doma v bytě krátce po 16. hodině. Od rána od 9,20 hod. toho bylo až až. Ale bylo to vše krásné a my jsme si to se všemi užili. Díky Tobě synu, snacho, vnuku, sestřičko i Otavínko. Třeba zase někdy…..